Dřevo ze šumavského národního parku by mělo končit přednostně v místních pilách. Ředitel Stráský sice ví, že jeho plán narazí na pravidla hospodářské soutěže, přesto je odhodlán ho prosadit.

VIMPERK Ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský přichází se zásadní změnou způsobu prodeje šumavského dřeva, která by měla zvýhodnit místní dřevozpracovatele oproti konkurenci odjinud. Sám přitom přiznává, že nový systém může narazit na odpor úřadů, kontrolujících dodržování pravidel hospodářské soutěže. Podle Stráského je však národní park natolik výjimečnou státní organizací, že by stát měl v tomto případě umožnit výjimku a upřednostnit místní podnikatele. „Dosud se tady dřevo prodávalo na základě z mého pohledu nejasného systému několika velkým firmám, které ho vozily do zahraničí nebo prostě mimo Šumavu. A na řadu místních zpracovatelů tato surovina prostě nezbyla, museli si ji kupovat od překupníků,” řekl LN Stráský. Park proto podle něj od nového roku zavede nový, transparentnější systém.

Firmy, které mají zájem o šumavské dřevo, se mohou zaregistrovat u správy parku s tím, že právě těmto registrovaným zájemcům park nabídne určité množství suroviny, vytěžené ve čtvrtině roku. Rozhodujícím kritériem ale nebude jen nabídnutá cena, ale také třeba dosavadní platební morálka, počet zaměstnanců, schopnost platit předem a zejména sídlo zpracovatele.

„Pokud pila leží na území parku, získá ohodnocení třeba 20 bodů, pokud stojí 20 kilometrů od jeho hranic, deset bodů a tak dále,” uvedl Stráský.

Jinými slovy: i firma, která nabídne nižší nebo stejnou cenu jako konkurence, si může nakonec dřevo odvézt díky tomu, že získala více bodů za svou příslušnost k regionu. Aby se zabránilo případným spekulacím, bude moci každá pila nakoupit jen 70 procent své kapacity. Stráský připouští, že k tomu, aby byl celý systém absolutně právně nenapadnutelný, by musel získat výjimku ze zákona o veřejné soutěži. Státní organizace totiž nemohou zvýhodňovat místní odběratele nad jinými zájemci. Podle Stráského ale park zkusí prosadit tuto změnu i v rámci současných zákonů.

„Jsem totiž přesvědčen o tom, že park má mezi státními organizacemi zvláštní postavení. Na jedné straně bere práci místním lidem, a proto by na druhé straně měl práci dávat,” tvrdí Stráský. V sousedním Národním parku Bayericher Wald má podle něj prodej dřeva místním také výjimku ze zákona.

Úřad na ochranu hospodářské soutěže zatím odmítá jakkoliv komentovat, zda Stráského výklad může mít mít oporu v legislativě. „Ze zaslané tiskové zprávy nevyplývá dostatek informací, na základě kterých by se ÚOHS mohl k této věci blíže vyjádřit,” řekl LN mluvčí úřadu Kristián Chalupa.

I ekologičtí aktivisté, kteří jinak Stráskému nemohou přijít na jméno, však změnu systému prodeje dřeva na Šumavě považují minimálně za dobrou myšlenku. „Park by měl určitě v maximální možné míře podporovat místní podnikatele,” řekl LN Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Zároveň se ale obává, aby nový systém místo pomoci šumavským zpracovatelům nenavedl různé podnikavce ke spekulacím.

„Já jsem podstatu té změny systému prodeje dřeva na papíře ještě neviděl, podle mého názoru je tam ale ještě celá řada nedořešených otázek,” uvedl Bláha. Pokud podle něj Stráský například argumentuje snahou o dobré soužití parku s místními obyvateli, mohly by podobně postupovat i Lesy ČR. „Tam se přece dřevo prodává komukoliv, nikoliv jen firmám v blízkém okolí těžby,” řekl Bláha.