Nestává se příliš často, že by si státní podnik, a obzvláště Lesy České republiky, zasloužil nějaké zastání v médiích v případě zadávání veřejných zakázek. Ale to, co se nyní děje kolem tendru na lesnické práce a prodej dříví, vyvolává pocit, že se tu někdo z mocných snaží zaříznout slepičku, protože začala snášet zlatá vajíčka do hnízda, kam ta vajíčka patří, a ne tam, kam padala dříve.

Za dva roky zvedl nový přístup k soutěžení o lesnické práce ziskovost lesního kolosu o řád. Ze stovek milionů na miliardy. A vypadalo to, že to tak vydrží i dalších pár let, na něž byl vypsán tendr pro příští roky. Jenom za první tři kvartály letošního roku vydělaly Lesy ČR pomalu pět miliard korun. S loňským třímiliardovým ziskem je to už pořádný ranec. Když se podíváme na podrobnější data skrytá za tímto výsledkem, je naprosto zřejmé, že jde o peníze, které po celé roky předtím končily v kapsách soukromých dřevařských společností. Takový nárůst zisku totiž nelze zdůvodnit ani vyšším objemem těžby, ani vývojem cen, jejichž růst nebyl nijak astronomický, ani nějakou výraznou úsporou nákladů ve státním podniku.

Prostě se platí méně za nakupované služby a zisk z prodeje dřeva plyne tomu, komu patří většina lesů v Česku, tedy státnímu podniku. Hmatatelnější důkaz toho, že zlepšení známé a neobhajitelné praxe veřejných soutěží v Česku má opravdu masivní přínos pro ekonomiku státu a pro veřejné finance, lze asi těžko najít.

A zřejmě proto je nutné s tím něco udělat.

Tendr, který šel ve stopách těch předchozích a prokazatelně výnosných soutěží, pozastavil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. A to přesto, že jde z hlediska zadávacích podmínek vlastně o soutěž zcela identickou s tou, kterou zkoumal již loni a řádně ji odsouhlasil a schválil. Zdůvodnění, že se vyskytlo podezření z korupce, je v této souvislosti opravdu kuriózní, protože korumpovat šéfy státních Lesů, aby více vydělávali na úkor svých privátních dodavatelů, je opravdu zvláštní model, s nímž jsme se v české korupční praxi bohužel ještě nesetkali. A je to škoda, protože pokud by se tato praxe rozšířila, neměl by ministr Kalousek zdaleka tolik problémů se státní kasou, jako nyní ve skutečnosti má.

Existuje samozřejmě také argument, který vypadá racionálně, jenže jen na první poslech a pro člověka, který o fungování byznysu neví ani zbla. Tím argumentem je tvrzení, že tendrem, v němž jde o zakázky na řadu let dopředu, získá vítěz vše. Tedy bude diktovat zbytku branže podmínky, za nichž pro něj budou moci pracovat, a vznikne tak kartel, na čemž v budoucnu Lesy ČR prodělají. Zmizí totiž konkurence v oboru.

S tím vystupuje například i novopečený ministr zemědělství Petr Bendl, který pozastavený tendr hodlá také dále přezkoumávat. Ignoruje tak mimochodem zákonnou povinnost svou i managementu Lesů ČR postupovat s péčí řádného hospodáře, tedy nakupovat služby a výrobky za nejlepší dosažitelnou cenu.

Státu do toho nic není

Konsolidace dřevařského odvětví je čistě věcí soukromého byznysu a státu do něj nic není. Mladoboleslavská Škodovka taky nakupuje potahy od nejlevnějšího výrobce a nestará se, zda změna dodavatele nepovede k jeho převzetí nějakým jiným výrobcem potahů. A vznik kartelu je věcí kontroly a vyšetřování, které náleží již jmenovanému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. A jde o nezákonnou činnost, jejíž odhalování a trestání, ba dokonce ani její předcházení není mezi podnikatelskými oprávněními státního podniku Lesy ČR.

Konstruovat tendr tak, aby v něm uspěly firmy jinak než tím, že nabídnou podmínky pro odběratele nejvýhodnější, v rámci jakéhosi boje proti monopolizaci odvětví, je snem každého státního zaměstnance, který stojí u kohoutku státního penězovodu. A tak se ptejme, zda o tom, kdo na trhu přežije, má rozhodovat takříkajíc veřejně a před bukem tvrdý konkurenční boj v otevřeném a férovém tendru, nebo hezky za bukem Bendlův letitý souputník a známý pražský lobbista Ivo Rittig. Odpověď je zřejmá a uvidíme dost brzy a velmi názorně, jak to vláda s transparentností tendrů opravdu myslí.