Dědic žďárského panství Constantin Kinský vlastní zhruba šest tisíc hektarů lesa na Vysočině. Podle něj soukromým majitelům ztěžují hospodaření jiní vlastníci lesů, kteří se o ně nestarají, ale i monopolní postavení státu na trhu se dřevem.

* LN Dává v dnešní době ekonomický smysl investovat do lesa?

Pokud chcete investovat do lesa, pak se na to musíte dívat jako na dlouhodobou investici. Je to totiž oblast s velmi nízkou návratností a vysoce nestabilními cenami. Proto je potřeba spojit ten krátkodobý ekonomický tlak na výnos s dlouhodobým hospodařením.

* LN Vlastníte zhruba šest tisíc hektarů lesa. Snažíte se jeho výměru stále rozšiřovat, nebo spíš jenom udržujete to, co již máte?

Na našem současném majetku je navázáno tolik práce, že zatím soustředíme svoje síly hlavně na obhospodařování současných lesů.

* LN Tři čtvrtiny drobných vlastníků má les o výměře jeden hektar a méně. Mají v tak malém lese šanci smysluplně hospodařit?

To je velmi jednoduché. V dnešní době, abyste mohla uživit lesy, potřebujete mít výměru minimálně 500 hektarů, nebo spíš tisíc hektarů. To je faktem života a s tím nic neuděláte. Proto je potřeba najít způsob, jak majitelům umožnit, aby takové výměry lesa dosáhli. Jednou z možností je podpora slučování drobných majitelů. Další možností by bylo, pokud by se přistoupilo k privatizaci části státních lesů, dát majitelům sousedních pozemků, zejména těm menším, předkupní právo. Muselo by to ovšem být za slušnou, tržní cenu. Stát by na tom nesměl prodělávat, to by nešlo. Majitelé by tak ale měli možnost dostat se z toho hektaru na těch 500 až tisíc hektarů, na kterých se již dá šetrně hospodařit.

* LN Některé kraje podporují slučování majitelů, ale oni toho moc nevyužívají. Je to tím, že je prakticky nemožné, aby se 500 lidí domluvilo?

Přesně tak. Je to těžké. Mnoho z nich již nemá buď vůbec žádný vztah k tomu lesíčku, skoro o něm ani neví, nebo je to jen okrajová záležitost. Proto ani na slučování nepracují. Je na státu vymyslet způsob, jak podpořit slučování, a vysvětlit drobným majitelům, že to pro ně bude zajímavé a výhodné.

* LN Drobní vlastníci, kteří se o své lesy nestarají, mohou působit velké problémy majitelům sousedním lesů například v době kalamity či napadení kůrovcem. Mate s tím také zkušenosti?

Problém to není jen v těch případech, o kterých mluvíte, ale projevuje se to dennodenně například v případě škod způsobených zvěří. Já mám zvěř rád, protože do lesa patří, ale v přiměřeném množství. Když k vám však přejde zvěř ze sousedova lesa, protože on se o ni nestará a má jí tam moc, je to problém. To je také jeden z důvodů, proč se soukromí majitelé dali dohromady se Sdružením vlastníků obecních a soukromých lesů, které reprezentuje zhruba 15 procent lesů v Česku. Chceme takové věci řešit společně, ne individuálně.

* LN Jsou dnes české lesy v dobré kondici?

České lesy patří k nejlepším v celé Evropě. Na to můžeme být pyšní. Problém máme trochu ve spolupráci se státem například v oblasti ochrany přírody. Mělo by jít spíše o spolupráci, ne direktivní nařizování. Dalším problémem je přebujelá byrokracie. Třetím velkým problémem je fakt, že tu máme na jedné straně oligopol pil, téměř kartel, a na druhé straně stát, který vlastní 65 procent lesů a hýbe s cenou dřeva. To také není úplně zdravé.

* LN Pro trh by tedy bylo dobré, kdyby stát snížil svůj podíl, který v lesích drží prostřednictvím Lesů ČR?

Podpořili bychom snížení výměry státních lesů tak, aby činila zhruba 15 až 20 procent všech lesů. Na těch se může soustředit zejména na mimoprodukční funkce lesa (podporu turismu, ochranu krajiny – pozn. red.), které jsou ve veřejném zájmu. Také by stát mohl podporovat využívání dřeva. Například by se mohl inspirovat ve Francii, kde u všech státních zakázek musí být minimálně procento dřeva. Proto například část francouzského rychlíku TGV je ze dřeva.

* LN Sledoval jste, jakým způsobem se za minulého režimu hospodařilo ve vašich lesích?

V této souvislosti bych řekl jedno jméno – docent Jaroslav Švarc, dnes již zesnulá osobnost českého lesnictví. Docent Švarc začal svoji kariéru u mého dědečka. Postupně se vypracoval na skutečnou kapacitu v lesnictví a ten měl právě na starosti oblast Vysočiny, kde stále udržoval tradici trvale udržitelného hospodaření v lesích.