Starou Šumavu představuje nová kniha. Oblast od Nýrska po Pohoří na Šumavě ukazuje výhradně prostřednictvím historických pohlednic, které vydal českokrumlovský fotoateliér Wolf v letech 1899 až 1941. Všechny vyobrazené pohlednice pocházejí ze soukromé sbírky.Josef Wolf se narodil v Českém Krumlově a prožil tam také celý svůj život, který věnoval rodině a právě fotografování. V jeho hledáčku uvízli jak různí lidé, tak i přírodní scenérie.Více informací o Josefu Wolfovi najdete na konci tohoto článku.Knihu vytvořil sběratel Martin Leiš. Doma má na dva tisíce historických pohlednic z fotoateliéru Wolf a do své knihy jich vybral zhruba pět stovek. A to tak, aby představil Šumavu od západu až na jih. I z této lokace je patrné, že práce fotografa ve 30. letech minulého století rozhodně nebyla nic jednoduchého.„Byla náročná, protože vybavení vážilo docela dost kilo, navíc musel čekat na světlo a když byl třeba sníh, tak se dostat do vyšších partií Šumavy na lyžích nebo pěšky, čekat třeba i na to, aby byly vidět Alpy... Pro mě jsou ty fotky Alp nejcennější, protože to bylo asi největší úsilí to vytvořit. Já si myslím, že on byl třeba na chatě na Ostrým na noc, pak přešel na Juránkovu chatu, takže to pojal jako týdenní akci a prošel si tu část Šumavy, kterou potřeboval vyfotit," popsal autor knihy Martin Leiš.Pohlednice zachycovaly i různé katastrofyAutoři pohlednic navíc tehdy nezachycovali pouze krásné výhledy a zajímavé turistické cíle, ale i požáry, polomy nebo povodně. A ani Josef Wolf nebyl výjimkou. V knize je například uveden pohled na obec Pernek, kde byl v roce 1931 požár. Fotograf Wolf zkázu zachytil a pouhé čtyři dny poté vydal z tohoto místa dobročinnou pohlednici. Výtěžek z jejího prodeje pak věnoval na obnovu tamních domů. A podobných pohledů bylo více.„Na této pohlednici je záběr na Povydří, okolí Turnerovy chaty, kde 4. července 1929 byla vichřice a byl tam silný polom smrkového porostu. Ten polom je tam zachycen na té pohlednici," ukázal Martin Leiš.Část knihy se také věnuje i rubové straně pohlednic a textům, které si lidé tehdy psali. Vzkazy se kupodivu od těch dnešních moc neliší.„Měli ty samé problémy, že buď nebyl sníh, nebo bylo sněhu hodně, nebo byla brzy tma, nebo pršelo, nebo nebyly houby anebo večer nebylo kam zajít na pivo. Takže pořád stejné problémy jako teď," vysvětlil sběratel Leiš.V nové knize ožívají i dávno zaniklé obceAle zatímco lidé se zřejmě moc nemění, Šumava ano. Některá z míst už jsou dnes k nepoznání a mnohé osady dokonce ani neexistují, jako například obec Zhůří u Javorné, bývalá královácká rychta nebo také Juránkova chata či obec Hůrka. Podobných míst se v knize prezentuje hned několik.„Třeba svatý Tomáš na Lipensku nebo Dolní Vltavice, kterou pohltilo Lipno. A nejvíc zaujme ta přeměna krajiny, že vlastně z kulturní hospodářské krajiny se stal za těch šedesát let de facto prales. Neutěšený prales, kde máte smrky nahusto, hodně bříz a jediná vzpomínka na ten život jsou kamenné snosy a základy domů," shrnul autor knihy Martin Leiš.Dávný život na Šumavě připomínají právě také různé historické fotografie a pohlednice. Třeba ty ze 30. let, které jsou k vidění v nové knize Šumava na pohlednicích ateliéru Wolf.Zapomenutý šumavský fotograf a vydavatel pohlednic Josef Wolf 1864-1938
Friedrichu Wolfovi, krumlovskému krejčímu, porodila 11. února 1864 jeho žena Marie, rozená Krucher a také původem z Krumlova, syna, který byl pokřtěn jménem Josef.
Josef Wolf po absolvování šesti tříd Státního gymnasia v Krumlově vstoupil 9. října 1881 do učení k fotografovi Gotthardu Zimmerovi. Dne 9. října 1884 dostal místo pomocníka. Po vyučení zůstal u svého učitele ještě nějaký čas stále jako pomocník, poté jej léta na zkušenou zavedla do Lince, Welsu, Steyeru, Vöcklabrucku a na další místa.
V roce 1891 získal Josef Wolf živnostenské povolení na fotografování. Od té doby se věnoval ve vlastním podniku portrétní fotografii a krajinářským a místním snímkům. V roce 1894 se oženil s Krumlovačkou Magdalenou Mugrauer. Během manželství se jim narodili tři chlapci: prvorozený syn Walter (1895), prostřední Josef (1900) a nejmladší Franz (1907). Nejmladší syn se vyučil lesníkem v Chebu, ale nakonec skončil po boku svých bratrů v rodinném ateliéru.
Na sklonku 19. století zažil Josef Wolf zajímavé střetnutí s filmem. Ing. Richard Wondra, ředitel pro hospodářství ve výslužbě u knížete Schwarzenberga, vzpomíná dne 12. února 1938 na právě zemřelého Josefa Wolfa v článku v Německých šumavských novinách (Deutsche-Böhmerwald-Zeitung): „U příležitosti padesátiletého pracovního jubilea Josefa Wolfa v roce 1932 jsme se chopili příležitosti vylíčit životní příběh zemřelého a u příležitosti jeho skonu vyzdvihnout, že se fotograf Wolf již roku 1895 jako spolupracovník známé pařížské firmy Pathe-Fréres podílel na vytváření filmových záznamů o pašijových hrách v Hořicích na Šumavě a šumavských scenerií a pořizování snímků přírody pro jistou americkou filmovou společnost. Jednalo se o první filmové záběry v Rakousku-Uhersku. Zajímavé jistě je, že tento 220 metrů dlouhý film byl prodán do Ameriky ještě dříve, než byl natočen. Josef Wolf se však k filmovému oboru nepřidal a věnoval se fotografování; zkusil i vydávání pohlednic. Správně tušil, že Šumava se svou krajinnou krásou, kulturním bohatstvím a nastupujícím turistickým ruchem nabízí velký prostor k seberealizaci.
V letech 1910–1925 se Josef Wolf věnoval spíše portrétní fotografii, tzv. kabinetkám, vydávání leporel, dokumentování vojenských manévrů c. k. armády, jako například v Táboře v roce 1913, a budování archivu, který čítal odhadem 7000 negativů. Z tohoto období do nástupu fotografických pohlednic se dnes na rozdíl od dalšího známého krumlovského fotografa Josefa Seidla mnoho Wolfových pohlednic neobjevuje.Po první světové válce došlo k rozmachu turistického ruchu a s ním se zvýšila poptávka po pohlednicích. Zpočátku vydával J. Wolf světlotiskové pohlednice, ale ty brzy nahradil pohlednicemi fotografickými z celého prostoru Šumavy, vydávanými v různých variantách. Tyto pohlednice byly ateliérem Wolf označeny buď jen číslem, slepotiskem, nebo číslem a popisem, případně popisem na adresní straně pohlednice. Na jejich výrobě se již podíleli i Wolfovi synové Walter a Josef, k nimž sepozději přidal také nejmladší Franz. V letech 1927–1928 zhotovil Josef Wolf na 800 zvětšených fotografií Šumavy, které za účelem reklamy vystavoval jako výzdobu v hotelech a obchodech. V roce 1932 si otevřel obchod v Dlouhé ulici čp. 100 a od roku 1936 provozoval obchod s pohlednicemi v Železné Rudě, který po jeho smrti do roku 1939 dále vedli jeho synové.
Josef Wolf zemřel 4. února 1938.
Autor textu: Martin Leiš
