Pavel Benda je už čtvrtý rok ředitelem NP České Švýcarsko. Snaží se zde pomáhat ohroženým druhům zvířat, ale chystá i nové atrakce pro turisty.

Celý svůj profesní život ředitel nejmladšího českého Národního parku České Švýcarsko Pavel Benda strávil v Labských pískovcích. Pracoval nejprve jako zoolog v Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, potom jako její vedoucí. Od července roku 2008 šéfuje národnímu parku. Jednou z jeho snah je oblast CHKO s jedinečnými skalními scenériemi k němu připojit. V loňském roce to ztroskotalo, což ho mrzí. Ale nevzdává se.

„Nic není definitivně uzavřené,” říká odhodlaně s tím, že když před 12 lety park vznikal, jeho ořezané hranice byly kompromisem. „Teď se ukazuje, že to není úplně ono. Jdete lesem a na jedné straně park je, na druhé ne. Turisté se v tom těžko orientují,” vysvětluje.

Letošní rok ho může těšit mnohem více - na rozšíření parku sice nedošlo, ale podařila se řada jiných věcí. Park získal peníze na projekt likvidace invazní borovice vejmutovky, od ministerstva financí bezúplatně nemovitost na Mezní Louce, kde vznikne lepší zázemí pro návštěvníky, obnovují se potoky a tůňky pro žáby a vážky.

A hlavně se podařilo pomocí fotopasti vyfotit přísně chráněného rysa ostrovida. Park tak má první hmatatelný důkaz, že tu žije. „Jsem zoolog a tohle mi udělalo velkou radost, to mi dobíjí baterky. A teď na podzim lesník našel i stopy, které by taky mohly být od rysa. Byly ale už rozpité,” posmutní na chvíli Benda.

Zahlédnout rysa je štěstí, samec má teritorium až 400 kilometrů čtverečních. Kromě sousedního parku Saské Švýcarsko se může pohybovat v Lužických horách i u Ještědu. „Kdo ví, kam chodí,” přemítá Benda. Doufá ale, že i tuto zimu se ho podaří vystopovat, fotopastí přibylo.

Turisté do parku patří

Nejmenší český národní park ročně navštíví 1,5 milionů turistů. K nejvyhledávanějším místům patří soutěsky ve Hřensku a Pravčická brána, kde to v létě vypadá jako na Václaváku. Návaly lidí přírodě moc nesvědčí a na ztrátu klidu už doplatil třeba tetřev hlušec, který tu nežije už ani jeden. Přesto ale Benda návštěvníky vyhánět nechce.

„Nelze říci, kde je únosná hranice počtu lidí. Záleží, jak se chovají. Když někdo přijde, místo aby trávil víkendy v obchodních centrech, tak není možné, abychom ho vyháněli. Jsem rád, že lidé přijdou, i když nic není zadarmo a komplikace to přináší,” potvrzuje Benda i přesto, že z největších turistických lákadel navíc park nemá ani korunu. V soutěskách vstup vybírá obec Hřensko, na Pravčickou majitel pozemků u restaurace Sokolí hnízdo. Kvůli její opravě je letos největší přírodní skalní most v Evropě přes zimu zavřený. „Příští rok chceme, aby areál byl otevřený celoročně, což máme od majitele, s nímž vycházíme korektně, přislíbeno,” říká Benda.

Příští rok by se tu mohli turisté dočkat i dalších změn. Pokud park sežene dost peněz, chce otevřít vyhlídku na Malé Pravčické bráně. „Lidé si tam cestu udělali sami a pískovec trpí. Vyšlapaná cesta je přitom krkolomná a divím se, že si tam ještě nikdo nic nezlámal. Uděláme tam proto raději vyhlídkové místo, kde bychom turisty soustředili, ať navíc neběhají po okolí a neničí věci, které by neměli,” přiblížil ředitel.

Nadšenec přes ptactvo

Běžně ředitel parku vstává v 6 hodin. Protože je ale vášnivý ornitolog, v době hnízdění za ptáky vyráží už ve čtyři. A nejen na jaře, ale i v těchto dnech, kdy začíná houkat výr velký, největší sova v Evropě. „Jsme ptačí oblastí pro výra velkého, sokola stěhovavého, chřástala polního a datla černého. A protože jsem zapojen do různých monitorovacích programů, snažím se být v terénu. Ale nedaří semi to tak často, jak bych si přál. To mi chybí,” posteskl si ředitel. A není proč mu nevěřit, jakmile se k jeho oblíbeným ptákům stočila řeč, v očích se muzajiskřilo a probírat ptačí zajímavosti by zjevně mohl dlouhé hodiny.

Teď vypráví, že výr velký hnízdí v Labských pískovcích a parku ve více než 20 lokalitách a že ve střední Evropě jsou jeho populace ještě slušné, ale čím víc na západ, tím katastrofálněji ho ubývá. „Najít výří hnízda, když právě nehouká, je složité. Proto si s sebou berumagnetofon s hlasem výra. Je to teritoriální zvíře, najednou slyší vetřelce a začne se ozývat. Anebo se přiletí rovnou podívat, co se děje,” popisuje Benda jednu ze zajímavostí.

Brouk v rodokmenu

Díky klidu v parku hnízdí asi 150 párů datlů černých, 10 párů sokolů a slyšet tu můžete 50 volajících samců chřástala polního, který byl v 90. letech v Česku téměř vyhuben. „Je to druh, o nějž mám opravdu strach, že to s ním nemusí dobře dopadnout,” zachmuří se Benda znepokojeně. Jeho nejoblíbenějším ptákem je ovšem prý mandelík hajní, jehož poslední hnízdiště bylo zaznamenané na Děčínsku na konci 2. světové války. „Já jsem ho viděl v Rumunsku a Bulharsku. Společně s mým dalším oblíbencem, ledňáčkem, patří do skupiny srostloprstých,” líčí nadšeně Benda.

Z největší míry právě díky svému nadšení pro ptáky už procestoval pořádný kus světa. I místo dovolené jezdí s kolegy i s rodinou na přírodovědné expedice. Byl v Jihoafrické republice, Namibii, Ugandě, Americe, Indii. Tam objevil nový druh brouka, který je po něm pojmenován Asiofilis Bendai. „Objevili jsme ho ve zbytku tamního pralesa,” vzpomíná ředitel.

Při otázce, co ho naopak nejvíce trápí,má jasno: stále hlasitější volání po stavbě jezů na Labi, což by zničilo unikátní život na štěrkopískových naplaveninách. Objeven zde byl brouk, kterého v Česku již 150 let nikdo neviděl.

„A takémě trápí atmosféra ve společnosti. Vytratilo se vědomí, že některé věci se prostě nedělají. Teď se dělají, protože to není výslovně zakázané v zákoně. Atmosféra je špatná, lidé jsou podráždění. A potom i když jim náš strážce parku něco vytkne, tak jejich reakce je neadekvátní,” posteskl si Petr Benda.

***

PROFIL Pavel Benda * narodil se 18. 12. 1967 v Děčíně, vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze a získal doktorát z ekologie na České zemědělské univerzitě * byl zoologem a později vedoucím CHKO Labské pískovce, od 1. 7. 2008 šéfuje Národnímu parku České Švýcarsko * je ženatý, má dospělého syna a jeho největším koníčkem je ornitologie a ochrana přírody * když má čas, jede s kolegy nebo rodinou zkoumat ptáky či brouky do Ameriky, Asie i Afriky * ve zbytcích indického pralesa objevil nový druh brouka, který je po něm pojmenován * je spoluautorem knih a publikací Tesaříci Labských pískovců nebo Pravčická brána Na kávě s... V našem kraji žije řada zajímavých lidí, které ne každý zná, ale mohou lecčím inspirovat. MF DNES je představuje v seriálu Na kávě s..., který vychází pravidelně vždy ve středečním vydání.