Ještě dva týdny, budou pracovníci Správy Národního parku Šumava prořezávat náletové dřeviny v okolí některých účelových cest, které vedou bezzásahovými územími v I. a II. zónách národního parku. Důvodem takového kroku je lepší přístupnost hasičské techniky v případě zásahu.
„K udržování přístupových cest v šíři nejméně tří metrů jsme se zavázali v roce 2010, kdy se rozjížděl projekt Bezpečná Šumava. Bohužel už od počátku nebylo možné tento požadavek splnit ve všech případech, aniž bychom nepoškodili chráněná společenstva. Proto jsme v letošním roce navrhli několik cest, které vedou nejcennějšími, bezzásahovými územími, vypustit z této povinnosti a u některých snížit průjezdní profil na šířku dva metry. Hasičský záchranný sbor Plzeňského kraje vypuštění některých komunikací akceptoval, ale na zachování tři metry širokého průjezdního profilu nadále trvá," vysvětluje ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
Hasičský záchranný sbor Plzeňského kraje v minulých měsících provedl na území NP Šumava kontrolu se zjištěním, že na některých účelových cestách zasahovaly do průjezdního profilu větve mladých stromků, padlé suché stromy či traviny. Na základě této kontroly nám udělil pokutu ve výši 50 tisíc korun. Jelikož tato pokuta by nám mohla být udělována opakovaně, museli jsme přistoupit k zásahu, který nepochybně návštěvníci národního parku zaznamenají.
Až do 15. listopadu, tedy do doby, než začne platit klidové období pro tetřeva hlušce, se musí prořezat necelých 40 kilometrů cest v bezzásahovém území v prvních a ve druhých zónách na Modravsku a Prášilsku.
„Musíme uvolnit zúžený jízdní profil například na cestě Luzenským údolím k Modrému sloupu, cestu k Pytláckému rohu nebo k Roklanské chatě. Rozšiřují se cesty také na Prášilsku například cestu z Poledníku k vrcholu Skalka. Předpokládáme, že by se vše mělo zvládnout do 15. listopadu. Bude ale záležet také na vývoji počasí," vyjmenovává mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák.
Prevence proti požárům, ale i dostatečná dostupnost území pro složky Integrovaného záchranného systému, je nesmírně důležitá, zejména v odlehlých lokalitách. Nicméně Správa Národního parku Šumava hledá cestu, jak tuto povinnost naplnit tak, aniž by se musely provádět poměrně razantní zásahy do přírodního prostředí – v tomto případě do nově se obnovujících lesních či mokřadních společenstev.
„Kolegy z HZS, kteří nás kontrolují, dobře chápu, vždyť oni vlastně kontrolují pouze to, k čemu jsme se my sami před lety zavázali. Jenže když zástupci Správy před pěti nebo šesti lety předávali hasičům seznam přístupových cest, pravděpodobně se vůbec nezabývali problematikou měnící se přístupnosti bezzásahového území a přísnými ochrannými podmínkami I. zóny, kam byl a stále je zakázán vstup pěším turistům. Nebral se také ohled na měnící se vodní režim, strukturu a funkci ekosystémů a umisťování nových staveb. Dnes hledáme a budeme hledat taková technická řešení ochrany nejcennějších částí přírody, která umožní maximální zpřístupnění území veřejnosti s co nejmenšími efekty rušivých zásahů tak, aby návštěvníci mohli divokou přírodu vnímat v plné kráse a bohatosti. Doufám, že ani tento krátkodobý vynucený zásah nenaruší dojem z krásné podzimní Šumavy návštěvníkům přírody a že jej pochopí, doplňuje Pavel Hubený.
