Na pozadí bitvy s virem se odehrávala bitva jedné staré války. Kácet, nebo nekácet? Tentokrát ale v kulisách přímo ikonických: v Boubínském pralese. Na první pohled je vše jasné. Prales je prales, tam se prostě těžit dřevo nemá a basta. Soudit věci podle prvního pohledu bychom ale neměli, podívejme se na problematiku trochu bližším pohledem.
Na druhý pohled je totiž situace složitější. Dnešní téměř sedmisethektarová Národní přírodní rezervace Boubínský prales vznikla v roce 1992 tak, že se sloučila předchozí rezervace o výměře necelých 50 ha, obsahující poslední zbytky snad zcela neporušeného pralesa, se svým „ochranným pásmem", které bylo již v minulosti sekerami a pilami zasaženo, a které tvoří velkou většinu dnešní NPR. Právě v tomto bývalém ochranném pásmu se nacházejí plochy, na které státní podnik Lesy České republiky získal výjimku, aby mohl zasahovat proti kůrovci. Lesníci by tak pouze měli mít povoleno pokračovat tam, kde jejich předchůdci již svou stopu otiskli.
Proti navrhovanému kácení v NPR se ohradila vědecká a ochranářská obec s tím, že by otevřelo les následným polomům, jak už se na mnoha místech v minulosti stalo. Hlavně je ale podle nich třeba vzít v úvahu, že přestože to není absolutně panenská divočina, nachází se zde běžně stromy několik set let staré, na kterých přežívají cenné druhy hub, mechorostů, brouků a další fauny i flory, stejně jako v samotném jádrovém území. Mnoho těchto organismů navíc vyžaduje pro své přežití dostatečně velkou plochu vhodného prostředí, ochrana malých kusů lesa je tak méně efektivní.
Správa NP Šumava, která to musí rozhodnout, se v tomto starém sporu nachází na kompromisní pozici. Žádost Lesů ČR o výjimku ze zákonné ochrany přírody nicméně zamítla a velkoplošné kácení nepovolila. V dubnu 2020 pak upřesnila podmínky, za kterých je možné zasahovat proti kůrovci. Požaduje ponechat jádro a nejcennější části okolního lesa úplně bez zásahů (celkem necelých 140 ha) a na zbytku aplikovat šetrnější metody zásahů s ponecháním maxima dřevní hmoty na místě (např. loupání napadených stromů nastojato, selektivní těžba, ponechání části stromů bez zásahu atd.). Staré stromy poskytnou stín a živiny nově vznikajícímu patru nového geneticky cenného lesa a kontinuita přírodních procesů nebude tak radikálně přerušena jako v případě vytvoření paseky. Lesy ČR se ale proti rozhodnutí odvolaly...
V poslední době se vedení NP celkem dařilo spor nepolitizovat a vyjednat kompromisy na obou stranách, zjevně ku prospěchu lesa a přírody. To však vzalo za své, když se jihočeští politici opět chopili příležitosti ke zviditelnění. Také nedávné personální změny ve státním podniku Lesy ČR v regionu tomu jistě moc nepomohly. Prozatímním vrcholem byla demonstrace politických příznivců plošných zásahů ve Vimperku a následná mediální ofenziva. Pokud se začne brnkat na národní strunu („naší národní horu si sežrat nenecháme"), rozhodně to nepřispívá odborné debatě a složitému hledání kompromisů mezi legitimními zájmy soukromých vlastníků lesů, obcí a cenné přírody.
A co bychom v této situaci chtěli my...? Asi by bylo lepší nehrát mediální hry a soustředit se na podstatu věci. V nejbližším okolí NPR Boubín není žádný soukromý les, jedná se pouze o pozemky ve správě LČR. Snad by mohl tento státní, čili občanům sloužící podnik napnout své síly tam, kde je potřeba ochránit soukromé pozemky před kůrovcem šířícím se (mj.) z jejich hospodářských lesů. A pak teprve řešit místo, kde tyto snahy nemohou nenarazit na oprávněný odpor. Zvlášť v situaci, kdy je kalamitní stav na většině území státu a všeobecný nedostatek zpracovatelských kapacit.
