Senátor Petr Pithart se ve svém článku v několika ohledech velmi mýlí. Předně - není pravda, že MŽP a Správa NP Šumava nechaly všechny stromy, které pokácel orkán Kyrill, „ležet a sežrat broukem”. Kyrill měl na Šumavě na svědomí cca 900 000 m3 polomů. Z toho 760 000m3 správa parku odtěžila a udělala to snad nejrychleji ze všech správců lesů v republice.
Přirozenému vývoji zůstalo zbylých 140 000 m3 dřeva v oblastech, které byly pečlivě zvoleny pro bezzásahový režim. Šumavské bezzásahové oblasti nezahrnují jen lesy (také rašeliniště a další ekosystémy), ovšem v případě lesů tu převažují z 95 procent přirozené nebo jen minimálně lidskou činností pozměněné horské smrčiny. Bez zásahů zůstávají pouze smrčiny v přirozeném smrkovém vegetačním stupni.
Není také pravda, že Kyrill kácel pouze v „uměle vytvořeném”, či dokonce „průmyslovém” lese. Zasáhl i původní klimaxové smrčiny - například na Poledníku, Plesné, Ždánidlech či Modravských slatích. Zdejší smrky jsou až 400 let staré - tedy zcela jistě nebyly vysazeny v roce 1871.
Otom, jak úspěšně se les sám obnovuje pod uschlými kůrovcovými stromy, se může ostatně přesvědčit každý, třeba nově otevřenou cestou na Modrý Sloup či na několika šumavských zážitkových trasách.
Když vláda v roce 1991 rozhodla o vzniku NP Šumava, odsouhlasila ve svém nařízení mj. to, že národní park má sloužit také k ochraně přirozených procesů. Přesně tak, jak předpokládají celosvětově platná pravidla IUCN. Můžeme si vybrat - buď hospodářské zásahy i v pásmu horských smrčin, anebo mezinárodně uznávaný národní park. Třetí možnost není.
Jakub Kašpar, tiskový mluvčí MŽP
