Polemika
Jako poslankyni zvolené za Jihočeský kraj mi rozhodně není jedno, co se děje kolem Šumavy. V posledních dnech jsme přímo zahlceni dopisy vyjadřujícími nesouhlas se senátními pozměňovacími návrhy, se kterými se novela zákona vrací do PS. Rukopis dopisů je ve všech případech stejný, zachovat divočinu a uzákonit bezzásahovost na většině plochy. Tedy přání ekologů. V malém národním parku to zásadní vliv mít nemusí, ale pro Šumavu to bude zcela jistě destruktivní a navíc to bude mít dopad i na celkové klima jihozápadních Čech.
Novela zákona o ochraně krajiny a přírody sice upravuje právní prostředí pro národní parky, ale pro Šumavu to znamená její faktické získání ekoaktivisty. Snaží se do osídlené Šumavy, kde se po staletí žilo, hospodařilo, zavést režimy typické pro americké národní parky, kde nikdy lidé nežili. To znamená prosadit velkoplošnou divočinu.
Již dnes se jim podařilo prosadit divočinu na 23 procentech plochy Šumavy. Výsledkem je úbytek zeleného lesa, důsledkem toho dochází ke změnám vodního režimu a mizí vzdušná vlhkost. Vysychá nejen les, ale i studny obyvatelů Šumavy. Poslední čtyři poměrně suchá léta situaci na Šumavě zhoršila, o vodu přišel i pramen Vltavy, což všichni ekoaktivisté popírají, přestože to viděly desítky tisíc návštěvníků.
Ministerstvo životního prostředí vyhlašuje miliardové programy na udržení vody v přírodě. Přístupem k Šumavě ale prakticky koná vše pro to, aby zde vody bylo co nejméně.
Navrhovanou normou se má vyřadit účinnost lesního zákona ve smyslu povinnosti zasahovat proti škůdcům. Kroky ministra Brabce svou skutečnou škodlivostí předčí i neblaze proslulá rozhodnutí exministra Bursíka, jehož rozhodnutím bylo zničeno 20 000 hektarů lesa na Šumavě.
Šumava má tolik specifik, že jediným možným řešením je samostatný zákon o NP Šumava. Iniciativa na samostatný zákon byla od poslanců a senátorů Jihočeského a Plzeňského kraje několikrát předkládána. Nebyla však politická vůle předložené návrhy posunout do dalších čtení a projednat je na výborech. Odůvodnění vždy znělo, že není nutný samostatný zákon o NP Šumava, že vše vyřeší centrální novela o ochraně přírody a krajiny a následné plány péče v jednotlivých národních parcích.
Vzhledem k rozsahu novely a zmatku v terminologii se v tom málokdo dokáže orientovat, a na to zřejmě předkladatelé spoléhají. Návrh je minimálně legislativní paskvil a snaha tímto způsobem prosadit už mnohokrát odmítnutou záměr vytvořit z ČR nebo alespoň z jejích částí skanzen. Koncepci jediného zákona pro všechny národní parky ČR nemohu podpořit. Chceme-li opravdu Šumavu zachránit, musí mít svůj vlastní zákon.
ALENA NOHAVOVÁ, poslankyně (KSČM)
