Mojmír Vlašín
U Ptačího potoka na Šumavě jsme se v roce 2011 snažili v rámci tzv. blokády zabránit porážení stromů od půlky července až do půlky srpna. Správa NP Šumava zavolala na blokádníky policii. Prostor, kde měli dřevorubci těžit, policisté označovali páskami se zákazem vstupu a blokádníky z těchto míst vykazovali a později i vynášeli. Krajský soud v Plzni, který tento zásah zkoumal, dospěl 11.12.2013 k závěru. Je zajímavé si některé pasáže z roszudku prostudovat.
Soud konstatoval, že po příjezdu na místo bylo povinností policistů vyhodnotit, zda je těžba zákonná. Sám jsem policii opakovaně upozorňoval na nezákonnost kácení a podal v této věci trestní oznámení. Holosečné kácení bylo ilegální, a jasně to vyplývá i ze zákona. Potvrdil to ombudsman, později inspekce (ČIŽP) a nejnověji i Ministerstvo životního prostředí. Policisté ale dle protokolů nebyli schopni rozhodnout, zda se kácí legálně či nikoliv. Předseda senátu Alexandr Krysl řekl, že když policie nebyla přesvědčena o zákonnosti kácení, nesměla přistoupit k zákroku. Čili první chybou police bylo, že si nezjistila, jestli náhodou nepomáhá těm, co přestupují zákon.
Policisté blokádníky vyváděli z prostoru těžby, který byl označený páskou, ale i z míst před ním. Soudce konstatoval, že policie na místě zasahovala na základě své předchozí chyby. Na to, jak správně postupovat podle shromažďovacího zákona, v té době už judikatura byla k dispozici. U soudu jsme argumentovali tím, že Blokáda v místech kácení v Šumavském národním parku byla ve smyslu ústavy shromážděním. A policisté proto měli striktně postupovat podle shromažďovacího zákona a shromáždění měl tudíž právo rozpustit pouze zástupce obce Modrava, na jehož území se blokáda konala. Druhou chybou policie tedy bylo to, že se snažila rozpustit shromáždění nezákonnými prostředky.
Soudce pochválil policii, že na místě byla a situaci monitorovala, odmítl však, že by policie jednala v dobré víře. „Kdyby policie jednala v dobré víře, měla možnost si zákonné podmínky kácení ověřit na inspekci životního prostředí nebo na ministerstvu životního prostředí. Nic takového ale policie neudělala" prohlásila v závěrečném návrhu Zuzana Candigliota, která mne u soudu zastupovala. Policie prostě uvěřila tvrzení pana Stráského, jehož jedinou kvalifikací v této věci bylo to, že byl předsedou turistického klubu.
Soudce zjevně není žádný ochrance přírody, ale dělá dobře svoji práci. Proto šel v odůvodnění svého rozsudku do hlubších souvislostí. Pokud i vy hledáte špetku naděje, že v našem státě není vše prohnilé, můžete si přečíst následují citáty z rozsudku.
"Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava přistoupila k těžbě dřeva, aniž by disponovala jakýmkoli shora uvedeným souhlasem, výjimkou či hodnocením.
Těžba dřeva prováděná Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava tak byla nezákonná." (str 35).
"Nelze pominout ani tu skutečnost, že na základě těchto dvou listin měl odpůrce (t,j, policie, pozn. autor) dostatek indicií pro to, aby učinil jednoznačný závěr o nezákonnosti těžby dřeva. ( ..... ) Tato skutečnost byla bez dalšího zjistitelná prostým nahlédnutím do zákona o ochraně přírody a krajiny." (str 37)
Legitimitu bloklády soud potvrzuje a obsáhle dokládá s odkazy na české i mezinárodní právo: „Podle čl. 35 Listiny základních práv a svobod má každý právo na příznivé životní prostředí… Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody…Ochrana přírody…se [podle platného zákona] uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení…Skutečnost, že ochrana životního prostředí je věcí veřejnou, vyplývá i z preambule Ústavy České republiky…Účast občanů bude díky jejich významu mnohem intenzivnější na území národních parků než kdekoli jinde. Cíl blokády tak byl zcela v souladu s cílem sledovaným zákonem o právu shromažďovacím." (str. 37 - 38)
Blokáda měla za cíl ochránit 280 hektarů přirozených horských a podmáčených smrčin v bezzásahovém území v oblasti Modravských slatí, kde žijí vzácné druhy zvířat jako rysi, tetřevi či horské sovy a turisté tu obdivují prastarý, divoký les. Vedení NP se díky násilným policejním zásahům proti ochráncům přírody podařilo vykácet 32 hektarů lesa za cenu velkých ekologických i ekonomických škod.Rozsudek k tomu uvádí: „Z odpůrcem (tj. policie, pozn. autor) předložených map …vyplývá, že těžba dřeva probíhala na celkem 9 těžebních lokalitách o různé velikosti v rozmezí odhadem více než jednoho až méně než pěti fotbalových hřišť…, nalézajících se v oblasti o rozloze cca 3,37 km2.“ (str. 45). Bez blokády by ovšem škoda na pralese byla daleko větší.
Z rozsudku lze ovšem vyvodit i to, že policie vědomě a nebo nevědomě kryla nezákonné kácení : ".... Všechny tyto listiny měl odpůrce k dispozici, a proto nelze dospět k jinému
závěru, než že odpůrce musel nebo alespoň měl vědět, že svým zákrokem poskytuje ochranu nezákonné těžbě na území národního parku, a to v demokratickém právním státě tím nejhorším možným způsobem, násilným zásahem proti demonstrantům." (str.60)
A na závěr soudce přesně vystihuje důvod blokády- totiž jediný způsob, jak zabránit úřední zvůli. "...občanská sdružení na ochranu přírody byla tradičními účastníky řízení o udělení souhlasů či výjimek podle zákona o ochraně a přírody, a že zpětvzetím žádosti Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava byly tyto iniciativy zcela zbaveny možnosti chránit zájmy ochrany a přírody v době před přistoupení k těžbě dřeva.
Za této situace se nelze vůbec divit tomu, že jako poslední možnost, jak zabránit zvůli správních orgánů, bylo zvoleno vyhlášení blokády nezákonné těžby." (str 60-61)
Blokáda byla legální, kácení nelegální, někteří pracovníci parku čelí soudnímu stíhání, park dostal pravomocně pokutu ve výši čtvrt milionu, ale stále se nic neděje. Lidé, kteří to mají na svědomí sedí dál na svých místech a nebo spokojeně berou důchod. Tak takto vypadá ochrana přírody v Česku v roce 2014!
