Novela zákona o myslivosti by se dnes konečně měla dostat na pořad jednání Poslanecké sněmovny a spolek Pro Silva Bohemica by chtěl touto cestou reagovat na otevřený dopis Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) ministru zemědělství ohledně novely a vyzvat poslance, aby novelu podpořili. Potřebujeme adaptovat naše lesy na nové klima – to je, oč tu běží.
Bez pestrých lesů nemáme šanci adaptovat naši krajinu na klimatickou změnu. Dlouholeté zkušenosti našich členů z různých částí České republiky ukazují, že pestré lesy jsou na velké části naší země při dnešních stavech zvěře nedosažitelné. Přitom nové generace lesa vznikají díky tvořivým silám přírody průběžně, samy od sebe a zcela zdarma, ale nemají šanci odrůst, protože jsou spaseny přemnoženou zvěří.
Není myslivec jako myslivec
Velmi si vážíme dobrovolné činnosti všech poctivých myslivců (bez rozdílu profesionálních i volnočasových) a plně si uvědomujeme jejich nezastupitelnou úlohu zejména jako regulátora početnosti zvěře, kdy na mnoha místech v ČR udržují její stavy v souladu s legislativou a hospodářskými cíli vlastníků lesů a dalších pozemků. Udržují i kulturní dědictví, které jsme zdědili po našich předcích, jako byli například čeští králové nebo třeba František Antonín hrabě Špork a další.
Myslivci pracují s mládeží prostřednictvím mysliveckých kroužků, organizují vědomostní soutěže „O zlatou srnčí trofej“, zejména na venkově se podílejí na kulturním životě obcí a část svého času věnují i například údržbě intenzivně využívané zemědělské krajiny.
Zákony by měly platit pro všechny a škody platíme společně
Všem myslivcům, stejně jako rybářům, včelařům nebo i vlastníkům lesů a zemědělcům ukládá zákon povinnosti, bez kterých nelze plnit ustanovení článku 7. Ústavy České republiky: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“, kterým jsou jak lesy, tak zvěř v nich žijící. Uživatelům honiteb, stejně jako vlastníkům lesa i státní správě lesů ukládá zákon o lesích č. 289/1995 Sb. v § 32 povinnost dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří. Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. dle § 3, odst. 2), ukládá myslivcům povinnost zajišťovat chov zvěře v honitbě mezi minimálním a normovaným (tj. nejvýše přípustným) stavem.
Zvěře je výrazně více než dovoluje zákon
Podle ročních výkazů o honitbách dodávaných samotnými myslivci Českému statistickému úřadu (ČSÚ) k 31. 3. 2024 se může v celé ČR chovat maximálně: 17 802 ks jelení, 15 615 ks dančí zvěře, 10 957 ks prasat a 1 769 ks siky japonského (normované = maximálně přípustné stavy).
Samotní uživatelé honiteb na jaře roku 2024 nasčítali v celé ČR podle dat ČSÚ: 32 839 ks jelení, 46 914 ks daňčí zvěře, 67 462 ks prasat a 14 605 ks siky japonského.
Souběžně s tím se dlouhodobě zvyšuje roční odlov, což jednoznačně svědčí o stálém nárůstu populací zvěře.
Odstřel dosáhl k 31. 3. 2024 těchto hodnot: 35 779 ks jelení, 45 335 ks daňčí zvěře, 258 253 ks prasat a 22 829 ks siky japonského. Myslivci tedy každý rok uloví téměř stejné množství zvěře jako sami nasčítají, nebo i více, což ukazuje nejen na záměrné zkreslování statistik jimi samotnými, ale hlavně na dlouhodobé mnohonásobné překročení normovaných (tj. maximálně přípustných) stavů zvěře a zejména na systematické porušování zákona o myslivosti ze strany samotných myslivců, v důsledku čehož vznikají enormní škody nejen na českých lesích.
Navíc někteří myslivci vědomě umožňují výskyt jelena siky japonského ve svých volných honitbách, kde se kříží s naším původním jelenem evropským, čímž dochází k nevratné degeneraci jeho populace v ČR.
Myslivci jsou díky toleranci vysokých stavů prasat a nesprávným preferencím při lovu v mnoha místech naší země spoluzodpovědní za náklady spojené s šířením a eliminací afrického moru prasat v ČR.
Hlavním problémem je nedostatečný lov, nikoli lány kukuřice
Dlouhodobý nárůst populací zvěře není způsoben pouze pěstováním kukuřice či řepky na velkých lánech, to je jen jednou z příčin přemnožení u prasat. Silný nárůst stavů je zaznamenám mimo jiné i u vysloveně lesní zvěře, jako je jelen evropský, žijící převážně v příhraničních horách, kde se žádná kukuřice či řepka nepěstuje. Dlouhodobé přemnožení zvěře způsobili myslivci nedodržováním právních předpisů ve snaze mít v honitbách co nejvíce zvěře.
Škody jdou do miliard a vlastníci se náhrad těžko domůžou
Nedostatečný odlov přispěl k takovému zvýšení stavů zvěře, jehož důsledkem jsou neúnosné škody v řádech miliard korun ročně. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) v r. 2020 spočítal, že škody na lesích způsobené zvěří dosahují minimálně 3,5 mld. Kč/rok.
Podobnou výši škod zjistil také Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (VÚLHM), který ve své studii z r. 2023 uvádí jen škody okusem a ohryzem plus náklady na ochranu lesa v celkové výši 2,5 mld. Kč/rok.
Přitom i škody v zemědělství dosahují dalších nejméně 1,5 mld. Kč/rok.
Samotným (zejména malým) vlastníkům se kvůli vysokým nákladům na monitoring, vyčíslení a vymáhání škod ani nevyplatí situaci složitě a s nejistým výsledkem řešit. Těm větším či profesionálnějším se pak ročně podaří získat náhradu za škody způsobené zvěří pouze v řádech desítek milionů korun ročně [6], což je jen zlomek skutečné výše škod zjišťovaných kvalifikovanými postupy. Odpovědnost za škody vyjádřená jejich náhradou ze strany uživatelů honiteb je tedy – na rozdíl od tvrzení ČMMJ – minimální.
Z tohoto důvodu se jeví současná podoba zákona o myslivosti, mysliveckého plánování a evidence lovu jako nefunkční a vyžadující jeho úpravu směřující k plánování lovu na základě poškození lesa, k průkazné evidenci lovu, sankcím za jeho neplnění a k posílení práv vlastníků.
Proč jsou tedy navrhovány některé úpravy zákona?
Zmenšení výměry honiteb na 250 ha umožní efektivní dialog v rámci existujících honiteb
Nejdůležitějším principem posílení práv vlastníků, který obsahuje návrh novely, je ovšem to, že pokud nebudou vlastníci spokojeni s mysliveckým hospodařením na svých pozemcích v honitbě, tak si mohou vytvořit malou (nejméně ale 250 ha) honitbu, kde si budou hospodařit podle svého uvážení. Tak to příkladně funguje například v Rakousku.
Snížením minimální výměry honitby na 250 ha by se pro myslivce zavedlo zcela zásadní pravidlo: museli by začít respektovat zájmy a cíle vlastníků pozemků, aby jim vlastníci nerozbili jejich honitby tím, že si založí vlastní malou honitbu. Toho se ČMMJ nejvíce bojí a maskuje tuto obavu nesmyslným tvrzením o vlivu velikosti honitby na počty myslivců. Například v Rakousku s minimální výměrou honitby 115 ha je počet evidovaných myslivců 130 tis. při 9,1 mil. obyvatel a v ČR je při minimální výměře honitby 500 ha 88 tis. evidovaných držitelů loveckých lístků v honitbách při 10,8 mil. obyvatel. To jednoznačně ukazuje, že malá minimální výměra honitby nemá vliv na početnost myslivců v zemi.
Snížení minimální výměry honitby na 250 ha nemůže vést ke snížení počtu mysliveckých spolků nebo snad likvidaci spolkové činnosti. Případným využitím této možnosti (nikoliv povinnosti) tam, kde není dlouhodobě nalezena shoda mezi vlastníky pozemků a nájemci honiteb, by došlo k nárůstu počtu honiteb a patrně i počtu mysliveckých spolků, které v nich budou hospodařit. Argumentace ČMMJ je tedy zcela zavádějící a účelová.
Snížením minimální výměry honitby bude alespoň částečně narovnána křivda na vlastnících půdy z doby znárodňování pozemků, jelikož mimo to, že vlastníci znárodněním přišli o svou půdu, tak jim navíc socialistický zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb. odepřel právo na těchto pozemcích hospodařit i myslivecky, pokud nebyli členy Československého mysliveckého svazu, vedeného KSČ.
Snížení minimální výměry na 250 ha nemá vliv ani na kvalitu chované zvěře. Na tu mají zásadní vliv kritéria chovu a lovu zvěře, která si stanovují sami myslivci v jednotlivých honitbách. Je proto čistě na domluvě mezi uživateli jednotlivých honiteb, zda se spolu dohodnou a budou pravidla chovu respektovat, například v rámci oblastí chovu zvěře, které si mohou po dohodě i dle současného zákona zřídit. Že tak nečiní, je jen jejich chybou, a že pravidla chovu zvěře často nerespektují ani dnes, to je dobře vidět na přehlídkách trofejí.
Novela umožní plánování lovu podle stavu lesa a zvýší transparentnost
Podle novely se také bude plánovat lov zvěře na základě míry poškození lesa. K optimalizaci stavů zvěře dojde jen v těch oblastech, kde se vyskytuje nadměrné poškození lesa, a to jen na úroveň únosných stavů, čímž nikdy nemůže dojít k vystřílení zvěře. Novela také velmi zjednoduší mysliveckou administrativu a zavede průkaznou elektronickou evidenci ulovené zvěře, což přece chce i ČMMJ. Vedení ČMMJ jde ale zkrátka primárně o to, aby zůstalo všechno pěkně při starém a někteří myslivci si mohli dál provozovat svůj koníček na cizích pozemcích s minimální zodpovědností.
Umožnění lovu vlastníkům pozemků – nová “záchranná brzda”
Novela zavádí právo lovit pro vlastníky/uživatele pozemků, a to zejména netrofejovou zvěř a pouze do splnění plánu lovu pro danou zvěř. Zároveň ale vlastník/uživatel v takovém případě nebude mít nárok na náhradu škody způsobené zvěří. Tuto novinku je nutné chápat jako novou“ záchrannou brzdu” pro případy, kdy vlastník, popř. uživatel pozemku není efektivně schopen ovlivnit výši odlovu v honitbě. Rozhodně ale tato novinka neznamená, že by si vlastník/uživatel pozemků mohl v honitbě lovit, jak by chtěl.
Novela je kompromis, ale pořád krok vpřed, který nutně potřebujeme
Protože si vážíme poctivých myslivců a jejich úctyhodné práce a chceme podpořit nárůst jejich počtů, zejména z řad vlastníků honebních pozemků, již několikrát jsme této novele vyjádřili podporu, i když ji považujeme v několika pasážích s ohledem na potřeby našich lesů a krajiny za značně kompromisní. Koneckonců i většina našich členů patří mezi aktivní myslivce a velmi dobře vnímá všechny souvislosti, které jsou spojeny s udržováním rovnováhy lesa a zvěře v nich žijící.
Další informace o novele zákona o myslivosti najdete na webu www.myslivostudrzitelne.cz.
Za výbor Pro Silva Bohemica, z.s.
Tomáš Pospíšil, Jan Kozel, Milan Hron, Karel Svoboda, Milan Košulič, Tomáš Foit