Když jsem minulý týden přijel podpořit aktivisty, kteří brání drancování národního parku, létaly po okolí vrtulníky. Nevím, kolik tahle akce nás všechny stála, každopádně si pan Stráský může mnout ruce, protože obhlídka Šumavy z výšin přinesla své plody, mimo jiné článek v MF DNES (20. 7.) – „Šumavě zůstane jen jizva jako po skalpelu, nebo může zemřít”. Já četl internetovou verzi „Kůrovec vyhrává bitvu o Šumavu, zdecimovaný les je vidět i z letadla”. V článku se dozvíme, jak stromy umírají, kalamita neustupuje a turisté ubývají. Kdo chce vidět Šumavu umírající, musí do vrtulníku jako Miloš Zeman nebo na rozhlednu jako Václav Klaus. Při chůzi po zemi hrozí vážné nebezpečí – mohlo by se provalit, že není nutno čekat sto let, až si příroda sama pomůže, jak si myslí pan Klaus. Příroda už si dávno pomohla. Mezi mrtvými stromy je vidět bezpočet mladých stromků. Stojící suché stromy brání mladé před nepřízní počasí, mladé stromky rostou na trouchnivějících kládách ležících na zemi. Všechno si „vysadila” příroda sama, ani koruna z peněz daňových poplatníků, na rozdíl od letů vrtulníkem. Šumava umírá? Ano. Tam, kde se kácelo. Doporučuji každému – jděte se podívat sami, přesvědčte se na vlastní oči.

Kdybyste se po lesích prošli, dozvěděli byste se od dřevorubců zajímavé věci. Třeba to, jak to je s údajným ponecháním pokácených stromů na místě: „Kluci, co blbnete? Nechají vás vycukat a za tři roky si pro to dřevo přijedou. Proč myslíte, že to kácíme na délku 4,1 metru? Protože to je na kamion. Každej strom je kubík dřeva, to máš dva tisíce. Rezonanční dřevo za pětatřicet tisíc. Myslíte si, že tyhle prachy tady nechaj?”

Laicky se domnívám, že tohle bude jádro pudla. Ne nadarmo se o českých lesích mezi politikymluví jako o „poslední neohlodané kosti”.

Možná byste také potkali místní obyvatele, vytočené chováním vedení parku na nejvyšší míru. Nebo lesníka Petra Ješátka, který blokádu podporuje, zoologa Mojmíra Vlašína, mykoložku Annu Lepšovou. A policisty, kteří vyšetřují ilegální kácení.

Lýkožrout nesežere Šumavu, sežere umírající stromy, vysazené před sto dvaceti lety, stromy na konci svého životního cyklu. Ty stromy před nástupem lýkožrouta zplodily enormní množství šišek, tím dosáhly „zachování rodu”. Pod stromy mrtvými jsou stovky mladých stromků. Jak smrky, tak lýkožrout tu jsou tisíce let, dožili se dnešních dnů a žádného Stráského k tomu nepotřebovali. Šumava není jen umělá monokultura, ale i zbytky původních horských a podmáčených smrčin. Lidé se prý neradi dívají na suché stromy. Říkají politici. Turisté ubývají. Tvrdí politici. Já viděl na vlastní oči cyklostezku plnou turistů, nestačil jsem před koly uskakovat.