Do loňského školního roku 2019/2020 vstupovala naše lesnická škola v atmosféře gradující kůrovcové kalamity a stále zřetelnějších dopadů dlouhodobého sucha na naše lesy.
Lesnictví, které z mediálního hlediska dlouhé roky víceméně jen živořilo někde na okraji veřejného zájmu, se najednou ocitlo v centru pozornosti a my ve škole jsme byli postaveni před znepokojivou otázku, jaký dopad bude mít celá situace na další zájem o studium na lesnické škole. Jak budou potenciální uchazeči rozumět tomu, co k nim o stavu lesa a lesnictví z medií přichází? Nechají se odradit pesimistickým náhledem na situaci, anebo naopak zvítězí postoj, který chápe celou záležitost jako výzvu, jež ke středoškolskému studiu lesnictví naopak přitáhne nové zájemce? Anebo se třeba nestane vůbec nic? Bylo by naivní vyvozovat zásadnější závěr pouze z posledního roku dvou, ale přinejmenším v tomto aktuálně krátkodobém horizontu je to u nás na škole „zatím dobrý“.
Ve všech třech oborech vzdělávání, které nabízíme, jsme zaznamenávali statisticky významný nárůst zájmu o studium, škola je plná a domov mládeže obsazený. Ano, škola je „plná" přirozeně jen tehdy, když je otevřená, což se na jaře ukázalo být menší samozřejmostí, než si kdo vůbec dokázal představit. Podzimní pokračování koronavirové epidemie nás pak staví před další překážky, nicméně v nutnosti jejich zdolávání jsme na tom všechny školy víceméně stejně.
Jsem přesvědčen, že jedním z hlavních faktorů, proč se škole daří přitahovat ke studiu nové žáky a studenty, je vědomé využívání potenciálu, který má z hlediska své oborové skladby. Za prvé, naše lesnická škola je svou oborovou nabídkou skutečně pouze lesnická a její jednoznačná oborová identita umožňuje soustředit všechny aktivity školy jedním směrem. Za druhé, propojení maturitního oboru lesnictví, jež tvoří hlavní početní základnu našich žáků (dvě třídy v ročníku), a učebního oboru lesní mechanizátor (dnes cca 20 žáků v ročníku) v jedné škole se jeví být vysoce životadárné. Žáci učebního oboru se tu uprostřed téměř trojnásobné početní převahy maturantů nachází v prostředí nepoměrně podnětnějším než na klasickém učilišti. A žáci maturitního oboru se už během studia ocitají v bezprostředním sociálním kontaktu s těmi, s nimiž se budou ve svém profesním životě setkávat bez ohledu na to, zda po maturitě ještě odejdou na jednu z lesnických fakult, anebo rovnou nastoupí do lesnického provozu.
Vedle středoškolských oborů vyučujeme také obor lesnictví v kombinovaném studiu na vyšší odborné škole, a jestliže se před třemi roky uvažovalo o jeho udržitelnosti, dnes je o něj takový zájem, že ani nejsme schopni uspokojit všechny uchazeče. Studenty oboru jsou dospělí lidé, kteří mají svou práci a nejednou i rodinu s dětmi, a jejich úsilí může být všem ostatním ve škole inspirací v chápání významu celoživotní vzdělávání. Není to bezpochyby všechno jen ideál, bezmála čtyři sta lidí, žáků, studentů a zaměstnanců školy, kteří spolu musí komunikovat. Všichni ale vědí, co je spojuje, a to nejen ve smyslu nějaké symbolické fráze, ale doslova, a to díky načrtnutému oborovému uspořádání školy. A proto se toho daří podstatně více, než se toho nepovede.
Michal Grus, AGRObase zpravodaj
