Příroda pod dráty (ČT2)

redaktor

Dnešní díl nebude o jednom spolku nebo člověku, ale o směsici lidí, které spojuje zájem o ochranu biodiverzity na doposud přehlížených místech, totiž v pásech pod dráty vysokého napětí.

Vladimír HULA, Ústav ekologie lesa, LDF Mendelova Univerzita Brno

Česká krajina obecně je velmi zarostlá. Díky tomu, že máme velký pozemky lesů, a ty lesy jsou hospodářské. Tzn. jsou zaměřené na produkci dřeva, tak v naší krajině chybí to mezi polem a lesem. Taková místa prostě nejsou. Nebo respektive jsou, ale my si jich nevšímáme. Můžou to být okraje silnic a mohou to být okraje dálnic, mohou to být lomy, anebo to může průsek vysokýho vedení a pod těma průsekama vysokého vedení, kde máme určitý podmínky a pravidla, která se musí dodržovat, protože prostě stromy nemohou růst do drátů kvůli bezpečnosti, tak ta příroda našla obrovský, obrovský plus. V letošním roce jsme udělali výzkum na 20 místech Moravy hlavně teda, ale i Čech s vysokým vedením, kde jsme umístili zemní pasti napříč právě těmity průseky. Navíc jsem tam dělal teda transektové sčítání denních motýlů. Ukázalo se, že předběžně samozřejmě, nejsou tohoto výsledky, to se tam děje letos, se ukázalo to, že tato místa jsou opravdu velmi cenná. Od tý Vysočiny až po nížiny. Důležité je v případě těch průseků si uvědomit to, že to funguje vlastně jako dálnice. Proto, aby nám dlouhodobě přežilo i rostlina i živočich, musí se potkat s nějakým nepříbuzným jedincem z jinýho místa. Tyto průseky fungují jakoby jako koridory, které propojují mezi sebou jednotlivá místa bezlesí.

Celý pořad najdete zde