Pokud se v Česku mluví o ochraně životního prostředí, vypočítávají se většinou pouze náklady, které s tím souvisejí. Les v rezervaci není možné kácet, a proto má dřevařská firma ušlý zisk kvůli tomu, že vzrostlé kmeny není možné přeměnit na prkna a dřevotřísku. Chráněný mokřad není možné rozorat, a tak zemědělci počítají ztracené výnosy a metráky obilí, o které kvůli tomu přišli.

Přelomová studie TEEB (Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti OE The Economics of Ecosystems and Biodiversity), která byla letos publikována, přitom ukazuje, že podobný přístup vede nejenom k rostoucímu tlaku na životní prostředí, ale způsobuje také ekonomické ztráty. Studie totiž poprvé v tomto rozsahu upozorňuje na to, že i příroda, která je ponechána nenarušenému vývoji a není intenzivně hospodářsky využívána, přináší společnosti vyčíslitelné benefity. Příklad? Nenarušené lesy zadržují vodu, brání vysychání krajiny v důsledku klimatických změn a pohlcují CO2 z atmosféry. Pokud by měl stejnou službu zajistit člověk, musel by stavět přehrady, zavlažovací systémy a vyvíjet nákladné technologie ukládání CO2 pod zem. Stejnou službu, kterou les dělá "zdarma", by tak vlády nebo soukromé firmy udělaly za miliardy.

Zkušenosti z řady zemí ukazují, že právě tento postup ve světě založeném na penězích, funguje. Například v Mexiku snížil systém plateb za ekosystémové služby roční míru odlesňování na polovinu, přispěl k ochraně povodí a horských mlžných lesů. Navíc zabránil vypuštění 3,2 milionu tun oxidu uhličitého do ovzduší.

Rovněž v Česku jsou mnohé části zachované přírody ohroženy. Snad se v zemi šikovných ekonomů brzy najde někdo, kdo spočítá, jaké ekonomické ztráty by nám tím vznikly. To je totiž první krok k jejich ochraně.