V časech Čechových, pokud tedy Praotec existoval, o čemž pochybuji, byla naše vlast zarostlá lesy, ne-li pralesy. Ty byly vyklučeny, i když tak hrozně jako v Anglii to tady naštěstí nevypadá.
Vyklučovalo se někdy možná i zadarmo, ale tak trochu o tom pochybuji. Za všechno se platí. Vyklučováním získalo plno lidí obživu. Ale časy se mění.
Telefonovala mi mladá žena nijak naivně si vydělávající pro neziskovou organizaci Duha a ptala se, zda jsem četl jejich e-mail.
Měl jsem zrovna dobrou náladu, i lhal jsem obratem: „Četl. I Vojnu a mír." Aby to působilo věrohodněji, dodal jsem zkroušeně: „Potom jsem ho ale asi smazal. To víte, mám toho moc." „A už si, pane Fencl, nepamatujete, co v něm bylo?" „Ale ano, částečně," lhal jsem dál, jelikož mě baví si vymýšlet. „Nemohla byste mi ho poslat ještě jednou?" Přišel.
Stejný rozesílají řadě osob. Opíši ho. Upravím jen trapnou stylistiku poněkud úředního dokumentu a pár slov hodím do kurzivy: „Vážený pane Fencle. Na základě našeho telefonátu Vám zasílám informace o naší kampani. Úvodem
dovolte otázku. Víte, kolik plochy České republiky zabírá skutečná divočina? Ne? Odhadnete to alespoň? Odhadujete, že třicet procent?
Odhadujete, že deset procent? Nebudeme vás napínat; je to bohužel
mnohem méně. V naší republice jsou přirozenému vývoji uvolněny jen tři desetiny procenta území. Tento údaj si lze ověřit.
Je to málo. A kde je málo divočiny, není ani moc divokých zvířat včetně rysů a tetřevů hlušců. Mají se tudíž co ohánět, aby zdárně zvládali veškeré své role v divočině. Stačilo by přitom nemnoho, vždyť právě česká a moravská krajina odnepaměti disponuje daleko vyšším potenciálem, zatímco takto není divoké přírodě tím pravým domovem. I chopili jsme se šance vydělat a nebudete nám věřit, ale makáme v té oblasti už čtvrt století. Máme pětadvacet let zkušeností s ochranou krajin a důvěrně tudíž známe i ty nejodlehlejší kouty Prahy a venkova. Ta dlouhodobá snaha chránit českou a moravskou divočinu právě vrcholí. Jak? Chceme dnes učinit přítrž kácení a výstavbě. Možná přitom ale ani nevíte, že se také poslanci chystají schválit nový zákon o národních parcích. Nu, a my se ten zákon snažíme vylepšit. Jak? Už nechceme divočinu jen bránit; chceme ji rozšiřovat!
V nejbližších měsících roku 2016 se proto pokusíme prosadit vznik nového tisíce hektarů divočiny. Sice zatím jenom předběžně, ale vytipovali jsme už pět lokalit. Ta místa dle nás disponují potenciálem se v blízké době stát novou českou a moravskou divočinou! Ale pozor. Abychom tento bohulibý záměr v parlamentě prosadili, potřebujeme vaše peníze. Vážený pane Fencle! Na podporu kampaně bychom chtěli vybrat minimálně čtyři sta tisíc korun, i hledáme (přesně) jeden tisíc ochotných a moudrých lidí, kteří věnují čtyři stovky.
Zasaďte se i vy o víc divočiny, prosíme.
Zasadíte se, když nás podpoříte darem. Dar přispěje také na plat experta na ochranu přírody Jaromíra Bláhy, jenž je uznávaným a osvědčeným veteránem ekologie. A ještě něco. Přihodíteli ke čtyřem stovkám rovnou osm set či dvanáct set korun, budeme i mobilizovat. Koho? Občany. Pro veřejnou podporu našeho návrhu. A pokud je mobilizovat nedokážeme, budeme aspoň za vaše peníze lidem zprostředkovávat nevšední kontakt s divočinou. Jak? Zážitkovými i vzdělávacími aktivitami pořádanými ve zdravém srdci některých našich vzácných přírodních lokalit.
Číslo dárcovského účtu je 721934765 (číslo jsem změnil. Pozn. IF).
Váš osobní variabilní symbol je 7041443. Pevně věřím, že Duha a Ivo Fencl spolu svedou pomoci české divočině a ona se bude tím pádem umět plně rozvíjet. A nejméně dvěma věcmi si buďte jist.
1. Svými penězi nepomáháte jen tetřevům hlušcům, rysům a jiným divokým zvířatům (mimo zoo), ale i nám, lidem.
2. Divoká příroda má nezastupitelnou roli v životech nás všech.
Pěkný letní den přeje Patricie Veldová, Friends of the Earth Czech republic Po napsání dopisu: Jen dík příspěvkům drobných dárců a drobných dárkyň nezávisíme na lobbistech! Jen díky nim nezávisíme ani na politicích.
Podpořte nás ještě dnes.
IVO FENCL
