Ve smyslu vypůjčeného nadpisu mě zaujaly dva články (NŽ, 26. srpna) z pera Svatopluka Štěpánka a Otto Vaďury. Obávám se však, že úctyhodnými aktivitami obou autorů a jejich seberacionálnějším přístupem k aktivitám šedozelených živnostníků, kteří více než dvacet let usilují zřídit zelené koryto CHKO Soutok, se nic nezmění. Nanejvýš, nikoliv troubové, ale vychytralci, se na nějaký čas stáhnou ze scény a nechají oponenty „přešlapovat”.
Pravda, praporečníci ministerstva životního prostředí se při krkolomném zdůvodňování zbytečné instituce dopustili hrubých nesprávností, které však oponenti neuměli využít. Zakrátko jim otrnulo a dokonce přiměli Agenturu ochrany přírody ke zmanipulování České státní inspekce životního prostředí (ČSIŽP) k vydání nařízení lesníkům, do kolika centimetrů mohou provádět přípravu půdy pro znovu zalesnění. Tuto stupidnost ČSIŽP dovršila příkazem na předmětný půl milion metrů čtverečních vypracovat nákladné znalecké posudky, zda se na nich nevyskytuje chráněný brouk či něžná bledule. Jakoby ty zbývající miliony metrů čtverečních (98 procent) údolní nivy bylo těm broukům a kytičkám málo. Z toho plyne, že merito věci je v tom, aby se Hnutí Duha již nehnulo, Děti Země namísto udělování přihlouplého titulu Ropák šly do školky, ČSIŽP na úřad práce a praporečníku ministerstva životního prostředí z CHKO Pálava Janu Miklínovi se dostalo jeho „pravdy”, která mu zhořkne.
„Přešlapování” eko-živnostníkům vyhovuje, protože zachovává status quo a tím dává naději na další ministry Dusíky. Považuji za tragédii, že nakonec zbývá na mně (v devadesáti letech), abych vydal svědectví a předložil nevyvratitelné indicie a důkazy -(nevím však komu) - o lužních lesích a nestandardním dění kolem nich již v minulosti, protože bez znalosti historie nelze jít vpřed a nezabloudit.
Vnímavým by mohlo stačit připomenutí bojů o Novomlýnské nádrže, kdo jak jednal a měl by za to dnes držet ústa a kdo nese odpovědnost, že Novomlýnské nádrže neplní funkci spojitých nádob s lužními lesy, ačkoliv tak byly koncipovány. Pohříchu je ignorováno, že lužní les roste na vodě a nikoliv pod vodou, což je rozhodující pro jejich primární poslání být pevným valem proti postupující panonské stepi a pro lepší život obyvatel bez moskytér, který jsme již při ctění tohoto principu přece prožívali jako samozřejmost. (redakčně kráceno)
