Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny patří mezi nejzdařilejší. Prošel vícero novelami různého charakteru. Předně nereagoval na zrušení národních parků Šumava (NPŠ), Krkonoše a Podyjí, nařízeními vlády v roce 1991, k 1. lednu 1992. Tehdejší legislativní paskvil kupodivu vydržel až do roku 2009. Tedy, správa národních parků fungovala, jako by zrušena nebyla, ale všechna její rozhodnutí byla de jure nezákonná, byť reálně platila. Není prý nad právní nihilismus v Česku po roce 1989.
K pozitivům patří zavedení soustavy evropských zvlášť chráněných území NATURA 2000 v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie k 1. 5. 2004, byť některé problémy vytváření území NATURA 2000 se řeší dodnes. Pozitivní je i zavedení zákazu poškozovat zvlášť chráněná území »přírodní památky« novelou v roce 2009. Prohrou bylo zrušení »zvláštnosti« (reálně nadřazenosti v případě vzájemné kolize) zákona č. 114/1992 Sb. vůči zákonům o vodách, lesích, ochraně zemědělského půdního fondu a o územním plánování a stavebním řádu v téže době v důsledku jednak zvůle dálničářů a dalších velkých investorů, jednak kompromitace ochránců přírody bojem za bezzásahovost v prvních zónách národního parku Šumava.
V praxi rezignace
Základním problémem zákona č. 114/1992 Sb. je jeho zjevně nedostatečné dodržování v praxi. Orgány státní správy ochrany přírody a krajiny jsou zde nedostatečně aktivní, často v důsledku brutálního tlaku ekonomických resortů, velkých investorů, mnohých krajů, měst, obcí i občanů, chcete-li převažujícího nezájmu a nejednou i arogance.
Zákon č. 114/1992 Sb. zavedl mimo jiné povinnost chránit a postupně obnovovat územní systémy ekologické stability krajiny (ÚSES). Tato povinnost se naplňuje velmi málo. Hlavní příčinou je téměř všeobecný nezájem.
Otázkou je, zda obecně stanovená povinnost obnovovat ÚSES (od roku 2007 její promítnutí do stavebního zákona) stačí. Zda by se neměla promítnout zejména do zákonů o lesích, o vodách a o ochraně zemědělského půdního fondu a zda by se v nich neměla více specifikovat. Ministerstvo životního prostředí takovou potřebu neshledává...
Neřešena bezzásahovost
Zákon č. 114/1992 Sb. neřeší problém tzv. bezzásahového režimu, tj. povinnosti lidí do dějů v přírodě na vybraných územích nezasahovat. Zásadní problém bezzásahovosti je, že příroda a krajina je v ČR i v mnoha jiných státech světa lidskou činností narušena natolik, že je v ní bezzásahový režim prakticky nereálný, a to i v nejpřísněji chráněných prvních zónách národních parků a ve větších národních přírodních rezervacích.
Bezzásahový režim vyžaduje kromě dostatečně velkého území k zavedení až na výjimky takzvané přechodné období, kdy se v něm napraví četná poškození, způsobené lidmi. Téměř vždy je nutné v příslušném území a jeho okolí vyhubit nepůvodní a zvláště pak invazní druhy. Jejich vyhubení v příslušném území a v jeho okolí je první podmínkou reálnosti úvah o bezzásahovém režimu.
Skutečný bezzásahový režim bývá reálně zpochybněn ještě faktorem sílících klimatických změn (z velké části je podle všeho způsobil svou neodpovědnou činností člověk) a faktorem absence některých druhů. Typická je absence medvědů, vlků a rysů, v důsledku čehož se při obvyklém nedostatečném odstřelu přemnožuje jelení, dančí a srnčí zvěř a způsobuje vážné škody na lesích okusem. Spornou otázkou je, zda hasit nebo nehasit požár lesa v bezzásahovém území, zvláště pokud ho způsobil člověk.
Pokud je tak či onak poškození přírody rozsáhlé (v případě NPŠ na 90-95 % území byly v 18. a v 19. století někdejší přirozené lesy nahrazeny hospodářskými lesy charakteru druhotné stejnověké monokultury smrku ztepilého), může přechodné období trvat 200-300 let, resp. dvě obmýtí horského smrkového lesa. Takový postup předpokládal otec zákona č. 114/1992 Sb. i NPŠ, tehdejší ministr životního prostředí Ivan Dejmal a hájil ho až do své smrti. Totiž, nejen v NPŠ se území, kde lze zavést bezzásahový režim bez přechodného období, prakticky nevyskytují.
Dva příklady
Pokud se bezzásahový režim přesto zavede, mohou nastat dvě situace:
a) V lepším případě bezzásahové zóny Doutnáč v národní přírodní rezervaci Karlštejn v Chráněné krajinné oblasti Český kras, kde v bezzásahové zóně roste nejméně sto cizokrajných borovic černých a brutálně potlačují původní ekosystémy. V jižní části zóny roste větší počet nepůvodních smrků, skandálně vysazených už za platnosti zákona č. 114/1992 Sb. Těsně za její hranicí tamtéž rostou desítky invazních akátů, které se do bezzásahové zóny budou šířit a vzácné chráněné přirozené ekosystémy ničit. Správa CHKO Český kras je ale se stavem kupodivu spokojená a touto zónou se chlubí.
b) V horším případě to vypadá jako v NPŠ, kde ochranářská svévole (nejprve části nevládních ekologů, později i s podporou ministra životního prostředí předsedy Strany zelených Martina Bursíka a některých jeho nástupců) začala v jeho prvních zónách uplatňovat bezzásahový režim, přestože stav tamních umělých druhotných smrkových stejnověkých monokultur znamená jejich rychlou likvidaci kůrovcem, v prvé řadě na hlavním hřebenu Šumavy, zelené střeše Evropy. Výsledkem bezzásahového režimu v nepůvodním ekosystému vyhlášených prvních zón NPŠ je ekologická katastrofa v regionu. Zničení tamních lesů znamená zásadní narušení ekologické rovnováhy v přírodě, resp. zásadní oslabení mimoprodukčních funkcí lesa. V situaci sílících klimatických změn to znamená obzvlášť velké riziko, že se tam už les nepodaří obnovit ani přirozeně, ani uměle.
Za práva kůrovce...
NPŠ se jaksi nepovedl. Za první zónu se v NPŠ hodí zejména tamní rašeliniště a jezera. Ostatní je až na výjimky umělá druhotná smrková monokultura, navíc v mýtním věku v důsledku katastrofální vichřice, která Šumavu postihla v roce 1870 a jež si vynutila následně plošnou obnovu šumavských lesů, zčásti sazenicemi smrku pocházejícími mimo Šumavu. Po roce 1992 vedení NPŠ několikrát nekvalifikovaně vyhlašovalo a přehlašovalo jeho jednotlivé zóny a zjevně nekvalifikovaně pod nátlakem části nevládních ekologů zavádělo bezzásahových režim.
Také následný boj s kůrovcem se příliš nepovedl. Na přelomu tisíciletí začala kampaň peticí »Nezasahujte proti kůrovci, on lesy NPŠ nemůže ohrozit«. Stálo za ní devět pracovníků Entomologického stavu ČSAV (pro výzkum hmyzu) v čele s jeho tehdejším ředitelem. Zkompromitovalo se tehdy na tři tisíce občanů, převážně ekologů, mnozí s titulem RNDr. Akce pokračovala násilnou blokádou s cílem znemožnit zásahy proti přemnoženému kůrovci za podpory České televize a dalších médií. Někteří ekologové a pubertální mládež vzali zákon do svých rukou. Dnes jsou mnozí se sežráním významné části lesů prvních zón kůrovcem (zejména na hlavním hřebeni Šumavy) spokojeni. První zóny jsou ale zjevně nadměrné, nikoliv nedostatečné, jak tvrdí část ekologů, bojujících za bezzásahový režim v co největší části NPŠ. Dál prosazují požadavek na rozšíření prvních zón. V NPŠ přitom dozrála situace k tomu, že k záchraně toho nejcennějšího – lesa – již mnoho nezbývá.
Boj s invazními druhy chybí
Ano, přestože četné cizí invazní a neinvazní druhy rostlin a živočichů těžce poškozují naší přírodu a negativně ovlivňují i krajinný ráz, stávající zákon ani jeho prosazovaná novela je nijak neřeší, ač to požaduje příslušná směrnice Evropské unie. Neinvazní druhy jen potlačují ekosystémy v místě, kde rostou, například borovice černá. Invazní druhy se navíc rychle šíří a postupně likvidují domácí druhy rostlin a živočichů a jejich ekosystémy, klasicky křídlatky, bolševník velkolepý, netýkavka žláznatá, zlatobýl kanadský, trnovník akát, dub červený, borovice vejmutovka a další.
Novela je ve sněmovně
Výše popsané problémy novela zákona o ochraně přírody a krajiny, který je ve sněmovně ve třetím čtení, neřeší. Místo toho sjednocuje právní úpravu národních parků a zásadně omezuje pravomoci zastupitelstev obcí, nacházejících se plně nebo částečně na území národních parků. Řízení národního parku České Švýcarsko má být změněno na režim, uplatňovaný ve zbylých třech národních parcích České republiky. Za vhodnější považuji opačný postup, ale to je na větší diskusi.
Za skandální považuji snahu zbavit obce možnosti významně spolurozhodovat o svěřených územích. O tom by svobodná demokratická společnost neměla ani uvažovat, natož to brutálně protlačovat parlamentem.
S tím je i za pomoci petice prosazován požadavek zásadního rozšíření prvních zón v NPŠ. Celkem vzato, o prosazení práva kůrovců sežrat všechny lesy v Národním parku Šumava v této novele jde až v první řadě.
Nedivme se nechuti občanů
Takový postup státních a mnohých nestátních ekologů přispívá k neutěšené situaci, kdy je ochrana přírody a krajiny většině občanů lhostejná. Nedivte se, že se obce Křivoklátska brání vyhlášení Národního parku Křivoklátsko na části stávající chráněné krajinné oblasti, protože i tam se vyskytují nepůvodní smrkové monokultury, kterým by pak hrozilo jednorázové sežrání kůrovcem v rámci prosazování bezzásahového režimu. Nedivte se, že občané masově odmítají Národní park Jeseníky, protože by tam někteří ochránci přírody prosadili vystřílení tamní alpské populace kamzíků s cílem tam časem znovu vysadit kamzíky tatranské. Nedivte se obcím Novohradska a Jihočeskému kraji, že zásadně odmítají (jinak potřebné) vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Novohradské hory s odkazem na nedůvěryhodnost státní ochrany přírody. Dokud se bude státní ochrana přírody dopouštět takových a podobných chyb, bude ochrana přírody a krajiny v ČR hodně nepopulární a sotva dosáhne výraznějšího pokroku.
Jan Zeman
