Národní parky jsou už podle jména, ale i podle zákona celonárodní odborné instituce. Přesto se v případě Šumavy neustále traduje mylný dojem, že národní park je politický pašalik, který se přiděluje zasloužilým členům strany, která je zrovna u moci. Představme si takovouto scénu: Za ředitelem Národního divadla přichází skupina klavírních virtuosů a muzikologů z celého světa.

„Pane řediteli, chceme se zeptat, co se stalo s historicky cenným klavírem z osmnáctého století?”

„Jaký klavír ?” odvětí ředitel. „Nezlobte se, ale já nevím, co to je. Tomu nerozumím, na to mám lidi, víte. Ach tak, vy myslíte tamto. Tak to jsem nechal rozbít sekerou a spálit v kotli. Řekli mi, že je napadený červotočem!”

„No počkejte, přece jste ho nenechal kvůli tomu zničit, takovou kulturní památku?!”

„Podívejte, tomu já nerozumím. Na to mám experty a ti řekli, že je napadený, tak jsem ho nechal zlikvidovat. Ale nebojte se, kovové součásti jsme odevzdali do recyklovatelného odpadu, peníze za to jsme použili na zvelebení naší zlaté kapličky. Tady náš skladník Josef Malina odhalil, že je klavír napaden, a upozornil mne, že jestli nezasáhneme, napadne červotoč další hudební nástroje. Především ty dřevěné, ale později možná i jiné. Tak jsem klavír nechal spálit. Teď už tady neobtěžujte, nebo vás nechám vyvést ochrankou.

Stejně si uklízečky stěžovaly, že jste se dole nepřezuli a že máte dlouhé vlasy...”

„Ale my tady máme celou řadu posudků, že se jednalo o historicky cenný, naprosto unikátní kus. Tady je vyjádření mezinárodní unie klavírních mistrů ...”

Ředitel bere do ruky papír a pak ho bez zájmu odloží. „Víte, tahle vyjádření mě docela málo zajímají, jednak tomu vůbec nerozumím a jednak tedy tihleti majstři nemají zodpovědnost za sklad nástrojů, jako ji mám já. Já vám říkám, já toho červotoče dostanu!”

Podobně probíhá debata mezi vědci, mezinárodními institucemi a ředitelem Národního parku Šumava. Ten trvá na tom, že problematice kůrovce nerozumí, že má na to experty, ale že bude klidně porušovat zákony, jen když toho kůrovce dostane. Že při té příležitosti zničí vzácnou šumavskou přírodu, ho ani dost málo nezajímá. A právě proto byla loni na Šumavě blokáda kvůli snaze zabránit velkoplošnému drancování pod záminkou hubení kůrovce. Smrk a kůrovec tady byli mnoho milionů let předtím, než se na planetě objevil první člověk. A budou tady i po tom, co poslední člověk vyhyne. A proto se před kůrovcem i smrkem skláním s pokorou. Souboj tohoto Davida a Goliáše nepatří do lidských dějin. Je to kapitola z dějin přírody, z dějin Země, které zatím známe tak málo, jak žáci první třídy integrál. Jde jenom o to, abychom na malém, malinkatém kousku republiky ponechali přírodní procesy běžet. Poznání, které nám to přinese, je tisíckrát cennější než všechno dřevo, které na Šumavě stojí a leží.