ŠUMAVA Pomoc člověka ke své obnově nepotřebují. Horské smrčiny, které na Šumavě v minulosti poškodily kyselé deště, orkán Kyrill i kůrovcová kalamita, se chovají jinak, než vědci předpokládali.
V bezzásahových zónách NP Šumava to mohou odborníci pozorovat už pětadvacet let. Například v okolí Plešného jezera, Modravských slatí nebo Velké a Malé Mokrůvky. Podle ředitele Správy NP Šumava Pavla Hubeného se tam vytváří bez zásahu člověka přirozený horský smrkový les s bohatou strukturou. „Jsou to plochy lesa v nadmořské výšce přes 1200 metrů, které už v devadesátých letech zasáhl kůrovec. A díky tomu, že se v nich nezasahovalo, dnes můžeme lépe popsat, co se v nich za tu dobu událo. Už umíme odpovědět na mnohé tehdejší otázky a předpokládat budoucí vývoj. Nevědělo se například, zda se les dokáže sám obnovit, ale ani to, jak by měl později vypadat," připomněl Hubený dobu, kdy se o možnosti ponechat les bez zásahu lidí teprve uvažovalo.
Odborníci se tehdy domnívali, že po odumření horního stromového patra na plochu nalétnou nejdřív pionýrské dřeviny jako bříza. Ty postupně připraví plochu pro vývoj náročnějších druhů, které se do porostu navrátí po delší době. „Teď už víme, že smrk si dokáže vytvářet takzvanou banku zmlazení v podrostu dospělého lesa. Les je tak neustále připravený na narušení. Odumření dospělých stromů umožní přístup světla do podrostu a malé stromky, které dosud čekaly na svoji šanci, ji dostanou. Díky prosvětlení lesa se v těchto porostech také zvýší zastoupení jeřábu ptačího," vysvětluje ekolog lesa Správy Národního parku Šumava Jaroslav Červenka. Na místech, která poškodily kalamity, se tak nerodí jen mladé stromky, ale začínají růst i stromy mnohem starší. V drtivé většině to jsou smrky, které mezi sebe například listnáče pouštějí jen zřídka.
Smrčky, které živoří pod vzrostlými stromy, dokážou podle lesníků velmi dobře klamat tělem. Správci parku zaznamenali například smrk, který měl ve svých 350 letech průměr kmene pouze okolo 18 centimetrů. Navíc počty stromků na hektaru také nejsou zanedbatelné. V průměru se vyskytuje v horských smrčinách šest tisíc stromků na hektar. Ale jedná se o průměr.
„V průběhu let proběhne mezi nejmladšími stromky určitá selekce, kdy přežijí pouze ty nejsilnější, a jak je vidět například na Trojmezné, na hektaru může zůstat jen okolo 300 dospělých stromů. I to je ale dostatečné, navíc stromy s větším prostorem k růstu mají lepší kořenový systém, níže položenou korunu a díky tomu mohou lépe odolávat jak větrům, tak i kůrovci," řekl ekolog lesa Červenka. Přirozená obnova horské smrčiny po orkánu Kyrill probíhá také například v okolí rozhledny Poledník.
Budoucí vývoj je nejistý, tvrdí starosta Modravy
Podle zastánců lidských zásahů do vývoje lesa je ale budoucí vývoj mnohem nejistější.
Antonín Schubert, který začal jako lesník na Šumavě pracovat v roce 1975, například říká, že dělat závěry z dat získaných za 25 let není možné. „Dříve smrk žil běžně 350 až 500 let. Čtvrt století pro takový strom nehraje roli a stejné je to i s lesem. Proto je ještě brzy na bilancování. Dnes například nikdo s jistotou nemůže tvrdit ani to, zda smrky na Šumavě vůbec přežijí," tvrdí modravský starosta.
Smrky mají mělké kořeny a mohlo by je ohrozit například dlouhé sucho. Proto by se podle něj měli lesníci snažit změnit skladbu lesa ve prospěch listnáčů. „Je to úplně jiné, než když jsem na Šumavu přišel. Tehdy smrky obnovovaly své jehlice, měly pravidelně semenné roky. Dnes jsou stromy řídké, zranitelné, a proto plodí každý rok. Jejich stav není dobrý," varuje Schubert. Navíc zpochybňuje i výsledky vědeckých výzkumů v bezzásahových oblastech. „Vybrat z celé oblasti uschlého lesa pár lokalit je málo. Navíc místa, kde se les obnovuje nejlépe, jsou ta samá, na kterých jsme ještě před vznikem národního parku prováděli intenzivní podsadbu porostů," upozorňuje.
O přeměnu smrkových lesů na smíšené by stál i kvildský starosta Václav Vostradovský. „Například Bučina měla kdysi buk ve svém znaku. Lesy v jejím okolí rozhodně nebyly jehličnaté. Šance napravit chybu schwarzenberských lesníků ale mizí v nenávratnu," podotkl Vostradovský, podle nějž bezzásahová území odrazují od návštěvy Šumavy i mnohé turisty. Především ty, kteří si pamatují stav před kalamitami.
„Děsivé" okolí Plešného jezera
„Třeba okolím Plešného jezera jsou mnozí zděšeni. Vím i o lidech, kteří sem kvůli tomu přestali jezdit. Možná sem zase jiní lidé jezdí pozorovat také přirozenou obnovu horských smrčin, ale to je mizivé procento. Většina lidí sem jezdí za tím, co ze Šumavy zbylo," míní starosta Nové Pece Jakub Koželuh.
„Chápu, že pro mnohé návštěvníky to je hrozný zážitek. Na první pohled se totiž může zdát, že tady žádné přirozené zmlazení není, vše je hnědé, ponuré, mrtvé. Je ale třeba se podívat podrobněji. Mnohé stromky ještě nejsou vidět, vždyť od Kyrilla uběhlo pouhých devět let a od kůrovcového žíru teprve šest, maximálně sedm let. Za takových deset let, což v životě lesa není žádná doba, to ale právě tady bude vypadat úplně jinak, o dost zeleněji, podobně jako třeba na Velké a Malé Mokrůvce," dodává ředitel Pavel Hubený.
Fakta Turisté se snad dostanou do nepřístupných míst Plánovaná úprava pravidel národních parků by mohla na Šumavě otevřít turistům některá doposud nepřístupná místa. Týkalo by se to hlavně lokalit první zóny. Lidé by se tak mohli poprvé podívat například na některé úseky kolem řeky Křemelné, na území mezi Horskou Kvildou a Kašperskými Horami nebo do části Mezilesních slatí. Včera to řekl ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Volnější režim v národních parcích by dovolovala novela zákona z roku 1992. „Ta první zóny rozdělí na klidová území, kde je opravdu co chránit. Ale pak existují i první zóny, kam se zatím vstupovat nesmí, i když tam člověk nikoho a nic neruší," uvedl Brabec. Ministr dodal, že úprava zákona by rovněž měla vytvořit z šumavského národního parku stabilnější území. „Navrhujeme revoluční princip moratoria na změny zonace, kdy po jejím nastavení nebudou smět být 15 let realizovány v tomto směru žádné změny," řekl Brabec. Takto nastavený status quo podle něj podpoří stabilitu Šumavy. Dodal, že na úpravě nových pravidel se budou podílet i dotčené obce na území národního parku. Novelu zákona však musí ještě schválit Parlament. Brabec uvedl, že v Poslanecké sněmovně tento návrh už vyvolal bouřlivou debatu. Podle něj by mohla novela nabýt účinnosti od 1. ledna 2017. „Ale to jen v případě, že by všechno šlo skutečně dobře. Jinak počítáme s tím, že by pak platnost nastala v průběhu roku 2017," uvedl. Ministerstvo životního prostředí čeká ve Sněmovně desítky návrhů úprav k předloze, která mění pravidla pro všechny čtyři národní parky v Krkonoších, Českém Švýcarsku, Podyjí a na Šumavě. Některým se nebude bránit, nesmějí ale porušit podstatu novely zákona o ochraně přírody a krajiny.
Mnohé stromky ještě nejsou vidět, vždyť od Kyrilla uběhlo pouhých devět let a od kůrovcového žíru maximálně sedm let.
Teď už víme, že smrk si dokáže vytvářet takzvanou banku zmlazení v podrostu dospělého lesa. Les je neustále připravený na narušení.
