Co mají společného Česká pošta a Národní park Šumava? Docela dost. Zejména skutečnost, že nějak nevzniká shoda, co od jednoho či druhého vlastně chceme. Jak dnes poznamenal ministr vnitra Chovanec, je tomu už zhruba sedm let, co od vlády zazněla nějaká koncepce, co dál s Českou poštou.

Nostalgická vize poštovského panáčka v modrém plášti s trubkou sice není slučitelná s představou, kterak pošta nabízí kromě dopisů ještě životní pojistku nebo krabičku cigaret, ale na straně druhé – co má pošta vlastně dělat? Posílání klasických dopisů, zdá se, zachraňují hlavně úřady, které se bez papíru cítí jako ryba na souši. Ale jinak toto odvětví zdárně vymírá pod tlakem internetu.

Poštovského panáčka bez doplňkových služeb tedy mít nemůžeme, protože by nám pošta zkrachovala, respektive stát by při jejím dotování musel sáhnout hluboko do kapsy. Jaké služby to ale mají být, to je velká neznámá. A souvislost se Šumavou a kůrovcem? Před lety dělal autor textu rozhovor s ikonou české přírodovědy Vojenem Ložkem. Ten si krom jiného postěžoval, že nevíme, co od Šumavy chceme. Vymírání horských smrků je přirozený jev, který se vyskytuje po celé Evropě, a kůrovcová kalamita ho jen urychlí.

Buď je tedy možné něco udělat a prodloužit život šumavských lesů, které beztak vysázel člověk, nebo to nechat na přírodě a pak pozorovat, v co se porosty přirozeně přetvoří. Že by vznikly opět smrkové lesy, je krajně nepravděpodobné. Spíše půjde o zvláštní směs všeho možného, která se možná nebude nikomu líbit. Bez lidského zásahu prostě smrčina nebude.

Pošta je na tom podobně. Bez zásahu státu a jasné vize financování budou její problémy čím dál těžší i zcela přirozenou cestou. Nehledě na to, že může přijít nějaký poštovní ekvivalent kůrovcové kalamity.