Jan Kopřiva
Vliv posypové soli je jedním z významných negativních faktorů poškozujících veškeré jehličnany. To je závislé na intenzitě zimního solení, která souvisí s hustotou dopravy. Rozsah poškození může být různý s ohledem na polohu komunikace v terénu, frekventovanost a průběh počasí.
Bezprostředně je ohrožena vzdálenost deset až patnáct metrů od okraje komunikace, kritická může být vzdálenost 30 až 70 metrů.
Posypová sůl poškozuje vegetaci dvěma způsoby – přímým ostřikem solankou a prostřednictvím půdy.
Známé příznaky
Vegetace na svazích nad úrovní vozovky je poškozována prakticky pouze ostřikem, působení půdou se týká větších vzdáleností od komunikace, kam už ostřik nedosahuje. Příznaky poškození jsou například pro smrk a borovici téměř shodné – změny v barvě a délce jehlic; po opadu starších ročníků řídnutí koruny, přičemž postiženy mohou být jednotlivé větve či rovnoměrně celá koruna.
Které odolají?
Jediným indikátorem zasolení je obsah chlóru v jehlicích. Řešením problému je výsadba v inkriminovaných místech do bezpečné vzdálenosti od ošetřovaných míst, vytváření ochranných stěn pro zimní období a vysazování relativně odolných dřevin, jako je smrk pichlavý, borovice černá, kleč, dub, trnovník akát, jasan ztepilý, pajasan žlaznatý, osika obecná, olše šedá a lepkavá, topol bílý a šedý, hlošina úzkolistá, rakytník úzkolistý či vrba.
Z keřů je to čimišník obecný, žanovec měchýřník, kustovnice cizí, trnka obecná, meruzalka alpská a zlatá, růže svraskalá, pámelník bílý, tušalaj obecný, tamaryšek galský, olše zelená a keřovité formy vrb.
