Jak budou vypadat národní parky v Česku a kde v nich budou nejpřísněji chráněné oblasti nebo území s omezeným vstupem? V posledních měsících se rozjela jednání, jejichž výsledkem bude nastavení pravidel pro příštích 15 roků. Víc prostoru než dřív má postupně dostat divočina, kde se nebude do přírodních procesů zasahovat. To tradičně vyvolává nejvíc vášní v případě největšího českého národního parku na Šumavě. Většina zástupců dotčených obcí i vedení Jihočeského kraje jsou proti rozšiřování divočiny.
Ochránci přírody s vědci naopak žádají, aby divočina dostala výrazně větší území, zhruba polovinu.
Nové rozčlenění národních parků dělí jejich území podle cílů ochrany přírody a stavu ekosystémů. Dle toho se nastavuje pro jednotlivé zóny režim optimální péče. Zóny budou čtyři. Nejpřísněji chráněná přírodní zóna by měla zabrat zhruba čtvrtinu plochy. Další přibližná čtvrtina by připadla na zónu přírodě blízkou, kde by za určitých podmínek mohly být povolené zásahy do přírodních procesů. Tyto dvě zóny by se v budoucnu měly sloučit a vytvořit větší bezzásahovou zónu, tedy divočinu. Třetí zóna soustředěné péče, kde se počítá s hospodařením, má zabrat necelou polovinu parku. Zóna kulturní krajiny s nejslabší ochranou přírody vyhrazená pro využití obcemi má zabrat 1,2 procenta šumavského parku.
Ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený tvrdí, že by byl rád, kdyby se podařilo splnit to, k čemu se chce správa návrhem nových zón zavázat. „Tedy aby naši následovníci za dvacet let mohli divočině ponechat alespoň polovinu území národního parku," říká.
Celý rozhovoro najdete v MF Dnes.
