Pokud se chceme v nekonečném příběhu o (ne)kácení v pralesích na Šumavě podívat na fakta, teď je asi ten správný moment.
Před deseti lety v šumavském Trojmezenském pralese, největším zbytku divokých smrkových hvozdů ve střední Evropě, uschla část stromů. Kvůli kůrovci. Ministři Miloše Zemana propadli panice. Navzdory opačnému doporučení své vlastní expertní komise i varování od ředitelů tří ústavů Akademie věd se rozhodli, že místo vykácí.
Načež to nevydrželi odborníci.
Pět z nich pozvalo občany, aby do národního parku vyrazili a porážení stromů osobně bránili. Několik týdnů se stovky přátel Šumavy, milovníků přírody, vědců i turistů nebo místních lidí v pralese naháněly s dřevorubci. Tohle pondělí uplyne přesně deset let od chvíle, kdy pokusy o kácení skončily a prales byl zachován.
Hned vedle je vidět, jak recept politiků dopadá. Sousední lesy vykáceli. Vznikly zde bezútěšné, holé kopce bičované větrem a vysušené sluncem, kde se lesníci s námahou snaží opět uměle vysázet stromky.
Takže po deseti letech platí dvě hlavní poučení. Zaprvé: lidé zachránili prales, který úspěšně roste. Zadruhé: politici, ačkoli to vidí ve vědeckých statistikách i na vlastní oči, se nepoučili.
