Pohled na stovky hektarů šumavského lesa, ve kterém kvůli řádění kůrovce zůstaly jen holé a uschlé stromy, vzbuzuje smutek u všech milovníků přírody. Mnozí odborníci, včetně lidí z vedení šumavského národního parku, ovšem tvrdí, že les se přirozeným vývojem časem obnoví, jak je tomu například na Březníku.
Odpůrci tohoto názoru naopak žádají, aby správa parku proti kůrovci zakročila, uschlé stromy nechala vytěžit a holá místa znovu osázela stromy.
Názory se různí i mezi lídry politických stran, kterým MF DNES předložila snímek z kůrovcem postižené oblasti.
Pavel Rödl, ODS: O parku ať rozhodují i obce
Šumava. Znáte někoho, kdo by řekl, že ji nemá rád? Já ne.
Zato znám pár lidí, kteří ji milují a přitom tam dnes jezdí s rozpačitými pocity.
V lesích jsou kubíky nesklizeného dříví, na pěšinách překáží klády stromů od Kyrilla a šumavský národní park je obklíčený zákazy vjezdu cyklistům, pěším i motorizovaným. U těch posledních jsem tomu velmi rozuměl, ale jen do té doby, než jsem se dozvěděl, že výjimku tady správa národního parku udělila více než čtyřem tisícům aut. Dost divné, když do řady míst nesmí ani turista po svých. Kůrovec a nekonečná diskuse jsou pro odborníky. Nemám názor na řešení tohoto problému. Ale na nutnost zpřístupňovat šetrně Šumavu mám názor velmi jasný. Žádný odborník mi nikdy nevysvětlí, proč to šetrně nedokážeme v Čechách, když to dokážou ve stejných lesích v Německu. A stejně tak je pro mě důležité, aby o Šumavě rozhodovali vedle odborníků i zástupci obcí a volené samosprávy. Proto jsem nedávno schválenou zákonodárnou iniciativu kraje velmi uvítal.
Milada Emmerová, ČSSD: Snad se podaří ničit brouka
Jaká je naše Šumava?
Holé kmeny a větve polámaných jehličnanů.
Popadané suché stromy v lese prorostlém buřinou...
To není ta pravá šumavská příroda, kterou tak rádi navštěvujeme. Když se podařilo omezit ničení lesů významnou redukcí průmyslových exhalací a zabránilo se dobývání zlata s únikem nebezpečných kyanidů, stal se problémem kůrovec. Ten ničí naše pěstované a kultivované lesy a ohrožuje další a další pásma porostů v šumavských lesích. Je jasné, že mýcením napadených stromů se sice přeruší „pochod kůrovce” do dalších lokalit, ale dojde i k bolestným ztrátám lesních porostů s jejich mnoha pozitivními funkcemi. Proto mě velmi potěšilo, že v srpnu a v polovině září vrtulníky rozprášovaly houbu Beauveria bassiana. Ta se přirozeně vyskytuje v mnoha lokalitách Šumavy a hubí kůrovce. Jeví se to jako velmi perspektivní opatření, jako další moment, kdy vědecký výzkum přinesl významný počin, tentokrát pro záchranu našich lesů, jejichž význam je nenahraditelný z nejrůznějších aspektů. Následný průzkum, jaký efekt mělo nové opatření, přijde ještě letos! Věřme, že budou shledány překvapivě pozitivní výsledky.
Václav Červený, Koalice: Experiment přináší holiny
V náhrdelníku přírodních krás našeho kraje se skví zelený smaragd Šumavy. Každý drahokam je třeba chránit a pečovat o něj tak, aby byl uchován pro generace budoucí. V tomto ohledu se náš pohled na péči zřetelně odlišuje od pohledu a praxi úředníků národního parku, pod jejichž „odborným” dohledem šumavské lesy usychají na tísícihektarových rozlohách a zelená Šumava se mění v hnědavou plochu, stigmatizovanou torzy stromů. Dokud se o Šumavu starali v souladu s lesním zákonem lesníci, Šumava se zelenala a malé plochy napadené kůrovcem byly rychle revitalizovány. Experiment parku přináší na dlouhá léta plochy holin. Jsem přesvědčen, že správný je systém pomalého lesního hospodaření s řízenou pestrou druhovou výsadbou původních dřevin, jako v Rakousku.
Šumava byla od nepaměti kulturní osídlenou krajinou, kde žilo a pracovalo mnohem více lidí než dnes. Současná snaha o uzavření Šumavy pro člověka a jeho aktivity, spojená s omezováním života trvalých obyvatel včetně blokací průchodů k sousedům za hranicemi, není přece pod heslem ochrany přírody nutná.
Nezapomínejme, že Šumava tu byla mnohem dříve než ochránci přírody.
Pavel Stelzer, SOS: O Šumavu se nebojím
Souhlasím s každým kdo říká, že pohled na umírající Šumavu je otřesný. Ale pojďme se na problém s kůrovcem podívat s odstupem a s nadhledem.
Zhruba před 140 lety se nad Šumavou přehnal ničivý vítr, který pokácel rozsáhlá území tamních lesů. V té době se však potřebovalo rovné a dlouhé dříví pro trámy, krovy, a tak lesníci zasázeli nový les, ale pouze jednodruhový - smrkový. Takže těm dnešním krásným smrkům bylo kolem 140 let, a to je doba, kdy by měl být již takový smrk vytěžen a zpracován na ty dříve požadované trámy. Ty se však v posledních letech používají daleko méně a tak nám dřevo v lese zůstává „nastojato” a dál stárne. Pokud se o takto umělý les nepostará lesník a dřevorubec, tak si musí příroda poradit sama. Od toho má kůrovce, který je přírodou naprogramován tak, aby staré a nemocné stromy napadal, usmrtil a tím umožnil nové generaci stromů znovu vyrůst. V přírodě se to děje běžně.
O Šumavu se vůbec nebojím. Zajděte se někdy podívat třeba za Modravu na Březník. Uvidíte tam sice mrtvý les, ale také uvidíte obrovskou sílu přírody, která vytváří zcela čerstvý les, vyrůstající na zbytcích padlých smrků.
Karel Šidlo, KSČM: Kalamita se nesmí šířit
Při pohledu na tuto fotografii se mi vybaví hned dva zásadní problémy spojené se Šumavou.
První je velmi nepříjemný pohled na zbytky smrků napadených kůrovcem, které schnou a jsou ponechány na pospas přírodním procesům. Sdílím názor, že se o uměle vysázené lesní porosty musí pečovat. Zejména v případě kůrovcové kalamity musí být činěna ze strany správce taková opatření, aby nedocházelo k jejímu dalšímu šíření. Současné vedení parku realizuje pokyny ministerstva životního prostředí, které je přesvědčeno, že problém vyřeší přirozená regenerace lesa. Přestože lesní odborníci i pamětníci potvrzují, že v případě Šumavy se nejedná o původní prales. Ze strany MŽP se jedná i o porušování zákona o životním prostředí, který stanovuje v případě kalamity i v 1. zónách provést potřebná opatření k její likvidaci. Proto jsem přesvědčen, že naše podpora návrhu zákona o šumavském národním parku může nastavit odbornou i občanskou kontrolu nad jednáním správy. Druhým problémem je, že správa parku letos nově umožňuje regulovaný vstup do první zóny pro vybrané turisty, ale stále nesouhlasí s otevřením historických přechodů pro pěší.
Svatava Štěrbová, SZ: I uschlé stromy tvoří les
Že Šumava je největším a nejvýznamnějším přírodním skvostem kraje se asi shodnou všichni jeho obyvatelé. Ne všichni se však shodnou na způsobu, jak s tímto územím nakládat, o čemž svědčí debaty a diskuse představitelů kraje, starostů, ochranářů, lesníků i veřejnosti.
Šumava je především národním parkem a péče o ni nesmí být ovlivňována politickou kampaní, ale vědecky a odborně podložena. Hlavním posláním vždy musí být ochrana přírody a přírodních procesů.
Šumava, to je přirozený horský les, spousta cyklostezek, turistických tras, místo s nejčistším vzduchem u nás, ...ale také kůrovec. Pokud pak řešíme nerudovskou otázku „Co s ním?” měli bychom si uvědomit, že kůrovec tu byl, je a bude. Že boj proti němu je skryt v jeho názvu - lýkožrout smrkový - a jednou z metod je změnit přílišné zastoupení smrku na Šumavě. Měli bychom si uvědomit, že přirozený horský les netvoří jen vzrostlé stromy, ale i uschlé stojící kmeny či stromy padlé a rozpadající se. Také orkán Kyrill ukázal, že tradiční lesnické metody se do národního parku nehodí.
