Chladnokrevníci, většinou plemen českomoravský belgik nebo slezský norik, dosud svážejí na mnoha místech republiky klády v lesích, někde jsou zapřaháni na polích, aby táhli pluhy, a občas vozí lidi v kočárech a bryčkách. I když chovatelů, kteří s pomocí koní svážejí dřevo, ubývá, práci budou mít vždy.
Ani nejmodernější dřevorubecká technika se totiž do příkrých strání nebo úzkých kaňonů nedostane. Po pokácení stromu proto musí nastoupit kůň a odtáhnout kládu připevněnou na řetězu na nejbližší cestu. Pokud je opravdu šikovný, může se s ním chovatel pochlubit na některém z vozatajských závodů chladnokrevníků. Jen ti nejúspěšnější se propracují až na mistrovství republiky.
„Vychovat koně do lesa trvá dva až tři roky. Musí být schopen kládu táhnout nejen za sebou, ale dokonce i před sebou a projít s tímto břemenem i velmi úzkými místy," řekl Právu devětatřicetiletý Dušan Turčan ze Spešova na Blanensku.
Je úřadujícím mistrem ČR v kombinovaných soutěžích chladnokrevných koní. Titul vyhrál loni v Pardubicích s koníky Juráškem a Saimonem. O víkendu se kvalifikovali v Petrovicích na Blanensku na soutěži vozatajů také na letošní mistrovství, které se uskuteční v září. Jeho Jurášek není jen tak obyčejný kůň. V Česku je chováno zhruba 85 000 koní a Jurášek je z nich nejsilnější. Loni totiž na mistroství utáhl tento kůň vážící 820 kilogramů ocelové sáně naložené betonovými překlady vážící 1800 kilogramů.
Klání má tři části. První je klasický závod dvojspřeží, v němž musí chovatel sedící na bryčce projet mezi kužely. Druhou částí je tažení klády. Jede se na čas. Na kuželech jsou umístěny balónky. Za každý spadený se k výsledku připočítává deset vteřin navíc. Chovatel musí být schopen koně zapřáhnout tak, aby jeho zápřah tlačil kládu před sebou a přesně najel předním koncem do kuželu, z něhož tak srazí tenisový balónek. Třetí královskou disciplínou je těžký tah. Kůň je zapřažen za ocelové sáně, do nichž se postupně přikládají betonové patníky.
Kůň musí toto břemeno utáhnout na vzdálenost 20 metrů. Rozhodčí důsledně dohlížejí na to, aby koník netrpěl. Chovatel nesmí mít bič. Pobízí jej pouze slovy. Pokud se kůň trápí, protože břemeno už prostě není schopen utáhnout, zasáhne v lepším případě rozhodčí. Na jeho pokyn k ukončení závodu ale vůbec nemusí dojít, protože mezi diváky jsou vždy lidé od koní, kteří v tu chvíli zasypou chovatele nadávkami. Koně proto sám vypřáhne a soutěž vzdá.
„S koňmi v lese dělám celý život – a neměnil bych. Na této práci se nedají vydělat velké peníze, ale rozhodně stojí za to," dodal Turčan.
