Lesní ekosystémy nejsou pouze zdrojem dříví, ale mají daleko dalších, důležitějších funkcí. To dnes učí snad i na základních školách. Lesy v národních parcích nejsou lesy hospodářské a jsou určeny především k těm ostatním funkcím, včetně ochrany přírodních procesů. I v národních parcích, byly předchozím lidským využíváním u nás silně poznamenané a vzdálené lesům přírodním. Nejinak tomu bylo i v lesích na území Národního parku Šumava. Podívejme se trochu do minulosti šumavských lesů:
Je skutečností, že díky „železné oponě“ zde byly v době vyhlášení parku v r.1991 celkem zachované lesní komplexy i s porosty s průměrným věkem více než 150 let, které přežily minulé kalamity kůrovcové i větrné. Lesy byly po staletí i úmyslnými těžbami oddalovány od lesů přírodních, tedy na většině území smíšených, těžbou zejména buku a jedle. Lidé potřebovali jejich dřevo pro hamernictví, sklářství, atd. Posledních 200 let jsou v péči lesníků, kdy při obnově byla dávána přednost smrku, jako dřevině ekonomické a výhodné i pro hospodaření, kdy výchova je jednoznačná a obnova úspěšná.
Celý článek najdete zde
