Koncem dubna proběhly denním tiskem stručné informace, že zástupci Svazu obcí národního parku Šumava předali 27. dubna předsedkyni Poslanecké sněmovny ČR M. Němcové a předsedovi Senátu M. Štěchovi petici Zachraňme Šumavu spolu se 13 200 podpisy.

Předáním petice bylo naplněno společné úsilí 21 šumavských obcí, které využily petičního práva k upoutání pozornosti na měnící se krajinný ráz Šumavy.

Horské oblasti, která je nejen životním prostředím pro stovky místních obyvatel, ale také oblastí, která by svojí atraktivitou měla přispívat k jejich obživě, k rozvoji zanedbaného regionu a rekreaci dvou milionů každoročních návštěvníků.

Připomeňme si krátce historii a důvody vzniku petice, pod kterou připojili své podpisy nejen řadoví občané, přední politici, sportovní reprezentanti a další významné osobnosti, ale s jejímž obsahem se ztotožnila i řada zastupitelstev obcí a měst České republiky.

Důvodem dlouhotrvajících šumavských sporů je různý výklad poslání národního parku. Příznivci plíživého rozšiřování oblastí suchého lesa prosazují, že posláním národního parku je ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů. Poslání národního parku Šumava, který byl pro svoje přírodní bohatství s nejrozsáhlejší ucelenou oblastí relativně zdravých lesů ve střední Evropě nazýván Zelenou střechou, nebo Zelenými plícemi Evropy, je však podle Nařízení Vlády ČR č 163 /91 Sb. podstatně širší.

Kromě již zmíněných samořídících funkcí je to mj. uchování a zlepšení přírodního prostředí, zachování typického vzhledu krajiny, jakož i využití území k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. Logicky by se dalo konstatovat, že poslání národního parku by mělo být stanoveno na základě kompromisu vyjmenovaných bodů. Aby však mohlo dojít k dohodě, musí existovat stanovení dlouhodobých cílů v oblasti ochrany přírody, rozvoje regionu a turistiky. Cílů, po kterých se na Šumavě volá po celou dobu dvacetileté existence parku, a které za nečinného přihlížení ministerstva životního prostředí nejsou řešeny. Malý příklad – je cílem bezzásahových oblastí suchého lesa třicet procent rozlohy parku, nebo sedmdesát pět procent, jak prosazuje Duha?

Málokdo tušil, že po ničivém orkánu Kyrill, který začátkem roku 2007 těžce poškodil šumavské lesy, se neřešené problémy vyostří, zastánci suchého lesa přitvrdí a že začne nová smutná etapa vývoje šumavské přírody. Místo rychlé nápravy škod na lesních ekosystémech ve smyslu staletých lesnických zkušeností bylo na základě rozhodnutí ministerstva ponecháno v lesích téměř 200 tisíc metrů krychlových kalamitního dřeva bez zpracování. Kůrovcová líheň byla založena. Následků přírodní katastrofy v důsledku ničivého orkánu bylo využito k nastartování experimentu, který měl pozměnit 80 procent šumavských, staletou lidskou činností poznamenaných monokulturních lesů, na lesy odolnější vůči přírodním živlům. Lýkožrout smrkový, odvěký obyvatel, ale i nepřítel šumavských lesů, lesníky do této doby držený v přijatelných mezích, využil nebývalých podmínek a došlo k nastartování největší kůrovcové kalamity v historii Šumavy. Kůrovec, který se měl stát porodníkem nového lesa, se stal neříditelným džinem vypuštěným z pomyslné lahve. I přes ujišťování odpovědných, ale i nadřízených orgánů, že situace s kůrovcem je na Šumavě pod kontrolou, došlo ve velice krátké době k rekordním kůrovcovým těžbám, vytváření rozlehlých holin a k poškozování terénu těžkými stroji. Nastala kuriozní situace, kdy na jedné straně národního parku byl kůrovec pěstován a současně na druhé straně parku s ním byl veden nerovný boj. V současné době není na území parku větší plocha lesa, kterou by nepoznamenal kůrovec.

Již rok po Kyrillu využil Svaz obcí práva daného čl. 18 Listiny základních práv a svobod k vyjádření svého názoru sestavením petice. I přesto, že text petice byl jejími odpůrci nazván jako dryáčnický a zkreslující, její předpovědi se bohužel naplňují. I když kalamita ještě zdaleka neskončila, její důsledky jsou alarmující – téměř milion kůrovcem zničených stromů, tisíce hektarů suchého lesa a holin, na kterých se rozrůstá agresivní buřeň a kde dochází ke změně životních podmínek pro floru a faunu, ke zhoršování schopnosti krajiny udržet vodu a ke snižování produkce kyslíku. Tam, kde příznivci suchého lesa jásají nad malými semenáčky, chybí informace, kolik desítek let bude trvat, než les v tvrdých podmínkách doroste a jaký to bude les.

Petice byla předána a šumavské obce doufají, že stávající stav lesů bude dostatečným argumentem pro to, aby Šumava již nebyla místem pro experimenty, ale k řešení její budoucnosti byla přizvána široká vědecká společnost spolu se samosprávami a vlastníky lesů na obou stranách hranice.