Před vánoci na mě z FB vykoukl příspěvek o této knize. Hodně mě zaujal. Když mi Knihcentrum poslalo seznam knih k recenzi a viděla jsem ji mezi nimi, nezaváhala jsem. Netušila jsem, v jaké formě bude zpracována, ale cítila jsem, že se mi to bude líbit. Opět mě šestý smysl nezklamal.
Dalo by se říct, že je to kniha poučná. Autor řídí ekologické lesní hospodářství v regionu v Porýní, kde usiluje o návrat pralesů. Hezky, jednoduše a s láskou vysvětluje, jak les funguje jako celek. Co se obecně lidé myslí a jak to doopravdy je.
Je zde 39 krátkých kapitol, kde už podle názvu si domyslíme, nad čím se autor bude v kapitole zamýšlet. Netušila jsem kolik je organizací, studií a výzkumů na téma les.
Dozvíme se o zásobování vody, o tom jak si stromy pomáhají, jak se množí, kdo jim v přírodě ubližuje a kdo ne. Zjistíme, jak les pracuje jako celek a jaký je rozdíl mezi stromy v parku, do kterých zasahuje člověk.
Když byla v knize zajímavá myšlenka, přečetla jsem ji manželovi. On mi na to řekl, čemu se divím, že je to příroda. A má pravdu. Člověka bude asi vždy fascinovat, jak je to dokonale vymyšleno. Např. člověk – když se to vezme do detailu, tak můžeme jenom zírat na zázrak zrození života. A to platí i u přírody. Vše je přirozeně úplné, jen my – lidé, to přírodě kazíme. Platí to i pro les. Autor vypráví, že i jeho v lesnické škole učili, že mladé stromy jsou vitálnější a rostou rychleji než staré. Tudíž se má les omlazovat. Ale není to pravda. Studie mezinárodního týmu badatelů ukazuje, že čím starší stromy jsou, tím rychleji rostou. Vyplývá z toho, že stodvacetiletý strom, z lidského hlediska, právě dokončil školní docházku. Pokud chceme počítat s lesy jako důležitým faktorem v boji proti změnám klimatu, musíme je nechat zestárnout, jak žádají velké organizace ochránců životního prostředí. Jenže na co většinou slyší ti, co vlastní lesy? Peníze, peníze, peníze. Každý by se měl nad tím zamyslet a přestat od přírody jenom brát.
Je tu spousta zajímavých informací, ze kterých jsem vám vytáhla dvě, jen tak pro zpestření.
Před několika lety se určitý doktor rozhodl pro postřik nejstaršího (600let) a nejsilnějšího (výška 52m, průměr 2m) stromu v Národním parku Bavorský les. Insekticidní prostředek zahubil veškerý hmyz žijící v koruně stromů, který spadl na zem. Badatel napočítal celkem 2041 živočichů, které bylo možné roztřídit do 257 druhů. Tak bohatý život tam nahoře je.
Stromy dokážou své okolí doslova vydezinfikovat. Ořešáky bojují látkami, obsaženými proti hmyzu ve svých listech tak účinně, že v případě umístění lavičky k jeho kmenu, je velmi malá pravděpodobnost, že vás štípne komár.
Možná mě kniha zaujala i díky tomu, že bydlím v těsném sousedství lesa. Už s dnešní procházkou jsem měla jiné vnímání svého okolí. Přála bych si, aby si knihu přečetlo co nejvíce lidí. Čím více z nás si bude uvědomovat, co je vše pro les důležité, tím se lépe budeme chovat k okolí kolem sebe. Autor přes vědeckou linku pojal své vyprávění velmi čtivě a zajímavě. Z celého textu je cítit láska k lesu a obdiv k tomu, jak vše dokonale po celá staletí funguje. Stromy v lese žijí několik stovek let. Doufám, že si to lidé uvědomí a mimo jiné se vzdálí od těžké techniky zpět ke koňům. Účelem je zachovat co nejpřirozenější ekosystém pro život lesa.
