Člověk i strom mají svou hodnotu jedině tehdy, když žijí!

Proč v posledních letech na Šumavu jezdí tak málo lidí? Protože tam brouk kůrovec pořádal velkolepé lukulské hody a orgie, jaké zdejší usedlíci nepamatují, co je svět světem. V posledních letech se mu nebránili, místo toho, aby ho hnali svinským krokem! A tak jako výstrahu budoucím generacím prezidentský kandidát Miloš Zeman na Bučině u Kvildy odhalil „památník" těm, kteří katastrofu šumavských lesů zavinili.

Čestný předseda Strany práv občanů Zemanovci, ale aktuálně zejména vážný kandidát na prezidenta republiky se na spanilé jízdě Jihočeským krajem zastavil rovněž na nesmírně zkoušené, kdysi však vzkvétající Šumavě.

A nebyl tu poprvé! Před několika lety jej i s přáteli někdejší vedení Národního parku Šumava odmítlo vpustit do lesa, aby nemuselo zdůvodňovat katastrofální následky svého počínání při uplatňování principu takzvané bezzásahovosti. Museli proto zvolit vrtulník plující ve výšce, odkud se uschlá Šumava jeví ještě hrůznější.

Co to vlastně ona bezzásahovost je? Kočkopes! V takzvaných I. zónách národního parku, prohlášených za nedotknutelné, bylo v době panování Strany zelených zakázáno kácet nebezpečným lýkožroutem čili kůrovcem napadené stromy. Brouk se tedy odtud kliďánko šířil - protože mu nikdo neubližoval, ale naopak mu naservírovávali staleté velikány - na ostatní stromy, kde nemístně hodoval... Tak bylo dokonáno dílo zkázy, které, jak na Bučině prohlásil Miloš Zeman, se bude jen těžko napravovat.

Prameny „poznání"

K neformální delegaci, která provázela možná budoucího prezidenta dnešní Šumavou, patřil i Jan Stráský, ještě nedávno ředitel šumavského národního parku. Spolu se současným ředitelem Jiřím Mankem a několika věrnými. Ti Miloše Zemana, břitkého glosátora všech paradoxů, jež nás obklopují, zavedli k pramenům naší nejposvátnější řeky Vltavy nedaleko Kvildy. No, k pramenům... Ona to tak docela pravda není. Vlastně je to lež jako věž! Opravdový pramen je totiž někde docela jinde, a sice na místě, na němž si pošmákl kůrovec, takže tam lidé vůbec nemohou, poněvadž by na ně mohly padat broukem sežrané a uschlé kmeny... A tak milý pramen bývalé, notně zelené vedení posunulo tam, kde nikdy nebyl, a tak trochu tím vlastně oblbovalo pocestné.

Další Milošem Zemanem pojmenovanou Potěmkinovou vesnicí je docela určitě zdejší lávka za devět set tisíc, nicméně v reálné hodnotě snad pouhých dvaceti tisíc. A stejně se po ní chodit nemůže, jelikož i tady uschlé smrky padají častěji než hvězdy z nebe.

Když v ráji prší...

Za onen ráj můžeme směle považovat území, jemuž vévodí Hotel Alpská vyhlídka na Bučině, jen pár set metrů od hranic s Bavorskem. Potemnělý příkrov deště, který od božího rána skrápěl líbeznou krajinu nedaleko Knížecích Plání, nemohl zabránit hlavnímu bodu sice pátečního, avšak pro všechny přítomné svátečního dne - odhalení památníku žijících viníků šumavské lesní katastrofy.

Pod taktovkou zaníceného poradce v lesnictví a dnes už také ostříleného spisovatele Petra Martana se posledního srpna u řečnického pultíku vystřídala řada těch, kterým suita zelených „teroristů" leží v žaludku.

A s výčitkami začal sám prezidentský kandidát Miloš Zeman: „Představte si, že jdete uschlým lesem, což je nesmírně smutný pohled. Protože-jak jsem nejednou přiznal - objímám rád stromy, nejraději objímám krásné a zdravé stromy! Nikoliv stromy uschlé, stromy mrtvé...

Člověk i strom mají svoji hodnotu jedině tehdy, jestliže žijí!"

Potom vzal do ruky placatou butylku a pokračoval: „My jsme do této nádoby nabrali vodu z pramene Vltavy - skutečnou vodu, nikoli slivovici, jak by se podle tvaru sklenice někdo mohl domnívat, abychom jednak pokřtili novou knihu znalce šumavských lesů Petra Martana Lesnické principy - pro ochranu přírody, pro trvalost užitků z lesa, a také nový pomník. Vždyť ten je vlastně deskou viníků katastrofy šumavských lesů, jejichž jména jsou tu zobrazena. A oni sem přijdou a docela určitě budou podávat žaloby pro urážku na cti. Patrně v noci se budou snažit tento památník odstranit.

Přitom my jim navíc prokazujeme nezaslouženou poctu tím, že je poléváme vodou z vltavského pramene, který je fiktivní. Jejich zásluhou! Vždyť u pramene jsme viděli i uměle vysazené javory, kterými takzvaní ochránci životního prostředí manifestují přirozené zmlazování šumavského lesa. Viděli jsme uschlé stromy napadené kůrovcem vyřezané rovněž uměle - ruční pilou - tak, aby pro návštěvníky pohoří vypadaly jako stromy po polomu."

K tomu Petr Martan poznamenal, že příští rok budeme slavit 300 let odborného lesnictví u nás. „A pouze jednadvacet let národního parku. To hovoří samo za sebe, kdo má větší historické zkušenosti. A kdo má právo rozhodovat," doplnil.

A my doplňme, že experiment Šumava spolykal 45 miliard korun ze státní kasy!

Prohráli jsme všichni

Senátorka Jiřina Rippelová oslovila přítomné vzpomínkou na slova Jana Stráského, který na odchodu z pozice ředitele národního parku - potom, co udělal vše, co bylo v jeho moci, aby odvrátil kůrovcovou kalamitu - glosoval situaci: „Při pohledu na poloprázdné šumavské penziony, hotely a Šumavu bez lidí mám pocit, že zatím jsme prohráli všichni..."

„A to je právě okamžik, na nějž čekali ekologisté," pokračovala Rippelová. „Oni chtějí mít Šumavu suchou a bez turistů, aby mohli v klidu bádat, co nám příroda ukáže.

Prosím, skončeme s tím experimentem, který zjevně nemá konec. Ani ti, kteří ho způsobili, si s ním už nevědí rady. Nedovolme, aby nám tu místo železné opony vyrostla opona zelená! Prosím, bojujme za to, aby turisté směli navštěvovat šumavské lesy, slatě i vodopády a aby lidé v šumavských obcích měli rozhodující vliv na to, jak naše Šumava bude do budoucna vypadat.

Kmotr zelené Šumavy

Lesáky, politiky, novináře, sympatizanty občanského sdružení Zachraňme Šumavu, jejímž je jednatelem, pozdravil rovněž ten, který setkání s prezidentským kandidátem a slavnostnímu odhalení pomníku viníků šumavské pohromy poskytl útočiště - JUDr. František Talián, vydavatel Naší rodiny.

Doktor Talián všechny přítomné pobavil přiznáním: „...čtrnáctého července jsem byl zařazen mezi kmotry. Zločinecké sdružení Duha svolalo do Hluboké nad Vltavou happening, kde mne vedle prezidenta Klause, exředitele NP Šumava Stráského, prezidentského kandidáta Zemana a řady dalších prohlásilo za kmotra. Jsem na toto označení velmi pyšný a od té doby se podepisuju Kmotr zelené Šumavy. Doufejme, že naše kmotrovské souručenství povede spojenými silami k tomu, co tento děsivý stav aspoň trochu změní. Jinak to vypadá na staletí, která by Šumava potřebovala ke své renovaci a záchraně.

Když se odtud podíváte dvě stě metrů směrem k hranici, zjistíte tu hrůzu v podobě uschlých stromů a holin, kterou nám Bavoři způsobili, a my jsme se jako poslušní žáčkové přiučili, jak přikývnout stejné zkáze... (Ani oni proti kůrovci nezasahovali razantním kácením napadených kmenů). Naštěstí jsme nějaký ten les ještě zachránili.

Protože se teď tvoří zákon o Šumavě, vynasnažíme se, aby byl úplně opačného kalibru a dostal směr, který určil nedávný ředitel parku dr. Stráský, a jímž se ubírá i současný ředitel Jiří Manek.

Ono zásadní slovo „bezzásahovost", které v zákoně dosud figurovalo, je slovem v podstatě zločineckým, a tam, kde je naplňováno, je srovnatelné se sektárskym zákazem transfuze! V praxi je bezzásahovost to samé jako požár či povodeň, které nikdo nehasía nečiní ani prevenci. Prosazovat takzvané bezzásahové území či zónu za každou cenu, to mohou chtít jenom tito ekologičtí fanatici. Však se je také budeme snažit trestně postihnout za to, co šumavským lesům způsobili.

Děkuju všem za podporu, kterou Šumavě vyjadřujete," dodal v závěru František Talián. „Přejme si, aby se zase - i když my tu třeba už nebudeme - stala zelenou střechou Evropy a byla taková, jak říkají slova písně -Na krásné Šumavě...!"