Drahanské hory na Moravě bývaly od pradávna bohaté na zvěř. Oplývaly bohatstvím nepřehledných lesů. Hluboké lesní hvozdy protkané lesními říčkami, širokými potoky tekoucími do nesčetných rybníků, jsou dodnes nesmírnou krásou moravské země. Při okrajích lesů stojí hájenky a myslivny, které obývali hajní a hájili panský majetek.
Život na hájenkách nebýval mnohdy lehký a hajní bývali často odkázáni sami na sebe.
Zvláště v zimě, kdy napadal vysoký sníh, lesní cesty byly zaváté a do vesnic bylo daleko. Každá hájenka stojící na samotě mívala svůj osobitý život a o mnohé se mohl napsat nejeden zajímavý příběh. Hájenky mají dodnes svá jména a ta jsou odvozena třeba od názvu okolních lesů nebo podle příhody, která se v jejím okolí udála, či podle některého hajného, který v ní žil a nějakým způsobem na sebe upozornil. A jedné takové hájence stojící u lesa na samotě se říkalo Perničářka.
Bývali tam kdysi hajní Perničáři, kteří se svým životem nesmazatelně zapsali do dějin drahanských hor a rakoveckých lesů. Perničáři, o kterých pojednává tento příběh, byli vlastně v té době dva hajní.
Otec Perničář a jeho syn, myslivecký mládenec. Revír a panskou službu na hájence dědily generace Perničářů, jako hrabata z Rájce předávala z otce na syna své panství, do kterého rakovecké lesy a okolní hájenky patřily. Starý Perničář žil na hájence se svojí stárnoucí ženou, která byla o dost starší než on, a měl s ní dvě děti.
Dceru Janu a s odstupem delší doby se narodil v hájence také syn Hugo. Dcera byla už několik let provdána v městečku a syn Hugo sloužil na hájence panskou službu mysliveckého mládence pod kuratelou svého přísného otce Richarda, hajného velké postavy. Stárnoucí paní hajná, jak se ženám hajných říkalo, měla k ruce a do chléva pro krmení dobytka služku Helenu. Ta sloužila na hájence několik roků a dívčímu mládí už odrostla. V městečku se říkalo, že si ji starý Perničář na hájence drží místo své stárnoucí ženy. Ale paní hajná už opravdu stárla. Byla o dvanáct roků starší než její muž. Perničář si ji vzal pro její dobré věno, které s sebou na hájenku přinesla.
Byla to sedlákova dcera z městečka a v hospodářství se vyznala. Život na hájence plynul po celá léta v jakémsi lesním klidu.
(pokračování příště)
Žádný komentářPřidat do složkyRychlý exportRychlý tiskZpět
Předchozí zpráva94 / 97Další zpráva
LogoLogo
