Když začne Pavel Salák vyprávět o svém oblíbeném koníčku, ihned je každému jasné, že je to jedna z jeho životních lásek. V dubnu to bude úctyhodných třicet let, co pozoruje, pěstuje a rozmnožuje borovici blatku. Tato dřevina je unikátní tím, že její výskyt je omezen pouze na střední Evropu a centrum jejího rozšíření je v Čechách. Ideální podmínky jí poskytuje například rašeliniště Horního Studence u Oloví. Zde také začal bývalý lesník borovici pozorovat a poté rozmnožovat. V těchto dnech také probíhá v sokolovské knihovně výstava o tomto zajímavém stromu a Deník se zeptal Pavla Saláka, čím je zajímavý.

Čím vás zaujala borovice blatka?

Fascinuje mě krása borovice. Jak v mládí, tak i v dospělosti stromu. Musí to však člověka chytit. Kdybych ten strom neměl tolik rád, nevěnoval bych mu tolik času.

Jak jste se vůbec dozvěděl, kde ji hledat?

Vystudoval jsem lesnickou střední školu v Písku a poté pracoval na Sokolovsku mimo jiné i jako lesník. Upozornil mě na ni Jaroslav Hejtík z pražského Lesoprojektu. Jinak bych o ní ani nevěděl. Když ji v roce 1983 na Studenci objevil, nadšeně volal kolegovi do Prahy, že našel nový druh borovice. To ještě netušil, že ji už v roce 1831 popsal Kryštof Libich jako borovici hřebenskou.

Kde ji můžou zájemci kromě Studence vidět?

Po dlouhých patnácti letech jsem se dočkal semen zmíněné borovice. Tehdejší starosta Dolního Rychnova Michal Matyo je vysadil v tamním parku, kde jsou dodnes k vidění. Jde o druhou generaci. V parcích jsou pro svoji vysokou dekorativnost. Další lokality jsou například Kladská, Žďár nad Sázavou, Jeseníky či Německo, Rakousko a Polsko. Jde ale o borovice původem z jižních Čech, nejsou ze Studence.

Jak často stromy sledujete?

Každý měsíc. Dělám si zápisky, maluji obrázky, fotím, měřím, počítám šištičky, je toho spousta. Často slýchávám názor odborníků, že je naší národní povinností zachovat a zkoumat borovici blatku.

Pomáhá vám někdo?

Sestra mi párkrát fotila borovice, další lidi kolem mi pomáhají třeba tím, že půjčí štafle, když měřím výšku, a mnoho dalších. V Rychnově už mě znají v jedné dílně, kde mi půjčují pětimetrovou lať, která mi pomáhá při měření.

Co plánujete dál?

V truhlících mám již sazenice třetí generace. Pár jsem jich rozdal svým známým. Dávám k nim dokonce i list o původu sazenice. Přál jsem si, aby mi vyklíčila alespoň jedna. Nakonec jich bylo 339. K blatce jsem si vytvořil velice úzký vztah."