Provodín – V evidencích majetku, které se nyní kvůli církevním restitucím zkoumají, jsou značné chyby. Často vznikaly nedbalostí, ale mnohdy se na nich podepsala také krkolomná historie určitých regionů. Důkazem takové situace je Provodín na Českolipsku. Obec tu v minulosti volně nakládala s lesem, který ovšem celou dobu patřil církvi. Na případ z Provodína upozornil deník Lidové noviny.

Část tohoto církevního lesa Provodínští v osmdesátých letech minulého století vykáceli. Na parcele postavili rodinné domky s obslužnou komunikací. Pozemky získali za úplatu majitelé nových domků a cesta patřila Státním lesům. Bývalý dlouholetý starosta obce František Perun Lidovým novinám řekl, že málokdo věděl, že v minulosti les patřil církvi. „Po odsunu Němců a před únorem 1948 přišlo nové obyvatelstvo a pojem církevní les neměl od roku l948 opodstatnění a nebyl v paměti nových českých obyvatel,” vysvětlil někdejší starosta.

Po roce 1989 zůstala cesta u rodinných domků v majetku státu, zapsána byla pod Lesy ČR. Ještě před přijetím zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi jednalo vedení obce s Biskupstvím litoměřickým a s farností Jestřebí, pod níž věřící římskokatolické církve z Provodína spadají. „V zásadě jsme se shodli na tom, že za pozemky s rodinnými domky poskytne stát finanční náhradu. Pokud jde o komunikaci, připouštěl jsem, že obec by ji odkoupila,” řekl Perun.

Jenže 1. ledna 2013 nabyl účinnosti zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Vyloučil, že by se mohl vracet pozemek zastavěný stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby, než je stát, a že by se vydávaly komunikace. Za naturální majetek, který se nevrátí církvím zpět, dostanou finanční kompenzaci.

Jenže začátkem srpna loňského roku byla komunikace vedoucí k rodinným domkům v obci Provodín navzdory tomu stejně zapsána v katastru nemovitostí na list vlastnictví farnosti Jestřebí.

Obec se dotazovala Lesů ČR i katastrálního úřadu, z jakého titulu byl vlastník cesty změněn. Ty v dopise obci tvrdí, že postupovaly mimo rámec zákona o majetkovém vyrovnání a že byla pouze opravena chyba v evidenci.

Farář farnosti Jestřebí Josef Rousek pro LN uvedl, že převod komunikace na farnost nespadal pod církevní restituce. „Vše patřilo farnosti a obec s tímto majetkem pouze nakládala. V pozemkových knihách jsme byli vždy vedeni jako majitelé,” říká farář a dodává, že již před několika lety Lesy ČR samy napsaly farnosti dopis, že komunikaci fakticky nikdy nevlastnily a majetkové poměry by se měly dát do pořádku.

Jeden ze spoluautorů zákona o majetkovém vyrovnání, právník Jakub Kříž, tvrdí, že zákon na takové situace pamatuje. „Pokud do nabytí účinnosti zákona nedošlo ke zrušení evidence vlastnictví v katastru nemovitostí, je tato osoba vlastníkem i po 1. lednu 2013,” tvrdí Kříž. To, že část majetku církvím nebyla nikdy odňata, potvrzuje i další ze spoluautorů normy, poslanec Marek Benda (ODS). „Taková situace není výjimečná,” dodává Benda.

Podstatný zvrat v příběhu z Provodína však nastal ve středu 19. února, kdy se bývalý starosta Perun vydal do archivu. Našel listinu, kterou 1. října 1950 Krajský národní výbor v Liberci vyvlastnil nemovitosti včetně pozemku v Provodíně, na jehož části dnes stojí rodinné domy a vede k nim obslužná komunikace. Dle další nalezené listiny, výkazu držby z roku 1958, byly pozemky zapsány pod Krajskou správu lesů. Otázkou je, proč tato skutečnost nebyla nikdy poznamenána do pozemkových knih.

Očividně ani Lesy ČR nepátraly po tom, proč v pozemkových knihách nebylo zrušeno vlastnictví farnosti Jestřebí. A neprověřoval to ani katastrální úřad.

Obec Provodín, poté co byla objevena listina z roku 1950 a z roku 1958, může požádat o výmaz farnosti Jestřebí z katastru nemovitostí jako vlastníka komunikace pro spornost zápisu. Ve dvouměsíční lhůtě může též podat žalobu na určení vlastnictví, kterou se bude u soudu domáhat, že vlastníkem zmíněné komunikace je stát, potažmo Lesy ČR.

Kauza ukazuje zásadní nepořádek

Z finančního hlediska jde o naprostou marginálii. Cesta zabírá plochu zhruba 3300 metrů čtverečních a obec by ji zřejmě musela odkoupit, buď od státních Lesů ČR, i když v případě souhlasu vlády by mohla být cesta převedena bezplatně, nebo od farnosti.

Kauza ale ukazuje, jak zásadní nepořádek vládne v evidencích majetku, dle nichž se řídí mimo jiné i církevní restituce. A jak se bez zjištění všech skutečností rozhoduje o vlastníkovi majetku. Nezodpovězenou otázkou též zůstává, do jaké míry tyto skutečnosti zohlednil zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi.