Palivové dříví bylo ještě nedávno na okraji zájmu lesníků i dřevařských firem. Situace se ale změnila v souvislosti s vývojem trhu s energiemi a biomasou. Do popředí se dostávají především vztahy mezi sortimentem, technologickou kvalitou a tržní cenou dříví.
Palivové dříví bylo ještě nedávno na okraji zájmu lesníků i dřevařských firem. Situace se ale změnila v souvislosti s vývojem trhu s energiemi a biomasou. Do popředí se dostávají především vztahy mezi sortimentem, technologickou kvalitou a tržní cenou dříví. Obr. 1: Palivové dříví se dostává do popředí zájmu
Jednotlivé sortimenty surového dříví se vyrábějí při druhování a manipulaci surového dříví (z celých délek). Při správném postupu by měl být zachován princip výroby od nejkvalitnějších (nejžádanějších) druhů k těm nejméně kvalitním (nejméně žádaným). Palivové dřevo by tedy mělo být sortimentem nejméně ceněným a poptávaným. Technologická jakost
Při druhování a manipulaci obecně platí princip technologické jakosti dříví, tj. jeho použitelnosti pro určitou skupinu výrobků ze dřeva. Jakostní sortimenty tedy odpovídají jejich předpokládanému následnému využití, a to určuje dřevařský zpracovatelský průmysl.
Limitujícími faktory pro zařazení dříví do sortimentu jsou čepová tloušťka, délka výřezů a jakostní ukazatele. Na tomto principu jsou řešeny i technické normy pro klasifikaci sortimentů surového dříví, v nichž platí „čím vyšší jakostní sortiment, tím přísnější nároky na kvalitu” (viz. např. „ČSN 480055-Jehličnaté sortimenty surového dříví.Technické požadavky”, „ČSN 480056-Listnaté sortimenty surového dříví.Technické požadavky” nebo „Doporučená pravidla pro měření a třídění dříví v České republice”).
Technické normy jsou pro klasifikaci sortimentů surového dříví – díky rozmanitosti dřevařského průmyslu – vyhovujícím pomocným podkladem. I v minulosti sloužily k usnadnění komunikace mezi odběrateli (většinou zpracovatelským průmyslem) a dodavateli surového dříví (většinou lesními společnostmi). Tato role jim přísluší i dnes, ale jejich použití není závazné: Vždy záleží na dohodě mezi odběratelem a dodavatelem, jakými pravidly či normami se budou řídit a na jakých dalších podmínkách se dohodnou. Správné měření množství
Pro seriózní výrobu palivového dřeva a následný prodej jsou nezbytné znalosti týkající se měření vyrobeného množství polen. Surové dřevo se co do množství většinou nakupuje na odvozním místě v lese v objemových jednotkách m3 neboli plnometrech (plm). Hotový palivový výrobek se prodává převážně v prostorových mírách, ojediněle na hmotnost. K přepočtu mezi jednotlivými jednotkami slouží převodní koeficienty (tab. 1).
Tabulka 1: Převodní koeficienty pro prostorové míry vybraných výrobků palivového dřeva (koeficienty jsou jen orientační, odchylky v konkrétních případech jsou způsobeny např. kvalitou a způsobem urovnání, tvarem polen apod. ) Prostorová míra (prm = prostorový metr, sprm = sypaný prostorový metr) 1 prm kuláčů délky 1 m rovnaných do hráně 1 prm štěpin délky 1 m rovnaných do hráně 1 prm štípaných polínek délky 33 cm rovnaných do hráně 1 sprm štípaných polínek délky 33 cm neurovnaných do hráně
1 prm kuláčů délky 1 m rovnaných do hráně 1 1,15 0,85 1,40
1 prm štěpin délky 1 m rovnaných do hráně 0,87 1 0,74 1,22
1 prm štípaných polínek délky 33 cm rovnaných do hráně 1,18 1,35 1 1,65
1 sprm štípaných polínek délky 33 cm neurovnaných do hráně 0,71 0,82 0,61 1
Nehospodárná výroba
Nehospodárně vyrábět znamená zatřídit dříví vyšší jakosti mezi nižší sortimenty – a opačně. Například dříví, z něhož lze vyrobit dýhy, znehodnotíme tím, že z něj vyrobíme sortiment určený pro výrobu papíru nebo pro výrobu palivového dřeva. A naopak – dříví se suky či hnilobou se budeme snažit prodat firmě pro výrobu dýhy. Obr. 2: Pro seriózní výrobu a prodej palivového dřeva jsou nezbytné znalosti měření vyrobeného množství
V konečném zúčtování se oba postupy nevyplatí: dříví s vyšší jakostí zatříděné do méně hodnotného sortimentu neprodáme za odpovídající vyšší cenu. A firma vyrábějící dýhy bude dříví neodpovídající kvalitativním požadavkům reklamovat, takže nakonec nedosáhneme ani původně možného zpeněžení.
Z palivového dřeva dýhu nevyrobíme, ale s dýhárenským sortimentem lze samozřejmě topit. Dříví o vyšší kvalitě lze tedy obvykle použít ke stejnému či podobnému účelu, jako dříví nižší jakosti. Musíme být zajisté ochotni zaplatit odpovídající vyšší cenu. Chování pak hodnotíme možná jako ekonomické, ale pravděpodobně většinou z nás jako společensky nepřijatelné. Rozhoduje hlavně cena
Příklad s dýhou v kamnech je naštěstí zatím přehnaný. Je však zřejmé, že o využití sortimentu v prvé řadě rozhodne odběratel – a důležitým kritériem je cena. Nasvědčuje tomu i vývoj průměrných cen některých sortimentů surového dříví, ze kterých se již nyní kusové palivo v České republice často vyrábí. Sortimenty VI. jakostní třídy (jehličnaté i listnaté palivové dříví) jsou vyráběné jako výmět, což je dřevní hmota, kterou nelze zařadit do žádné vyšší jakostní třídy. Odpovídající cenová hladina vypovídá o normou povolených vadách. Mnohé vady jako např. křivost, sukatost mají vliv na energetickou náročnost zpracování (vznikají vyšší náklady) do podoby hotového kusového paliva. Dále pak některé snižují i užitné vlastnosti paliva (např. měkká hniloba má podstatný vliv na výhřevnost). Navíc sortiment VI. jakostní třídy napadá pouze v omezeném množství a je ho tedy nedostatek. Zde odhalujeme příčiny, proč jsme již dnes při rostoucí poptávce ochotni zaplatit relativně vyšší cenu, která konkuruje minimálně V. třídě jakosti. Ze dříví pro průmyslové zpracování se již dnes vyrábí i palivové výrobky. Je však důležité, aby platila zásada, že nejdříve spotřebujeme pro výrobu palivového dřeva hmotu nejméně kvalitní. Při dodržování této zásady se nemusíme bát, že by se k otopu používalo i vyšší než V. jakostní třídy, a to i přes cenovou konkurenceschopnost palivového dřeva. Obr. 3: Náklady na výrobu snižuje zpracování dřevní hmoty přímo v lese
Současný vývoj na trhu
Ceny většiny sortimentů surového dřeva nyní v Evropě obecně klesají. Jedním z důvodů je americká hypoteční krize: v Evropě vznikly obrovské zásoby dříví původně určené pro americký trh a evropský pilařský průmysl výrazně omezil výroby. Jde o dříví pro stavební průmysl. Jak se to však dotkne palivových výrobků? Okrajově ano. Mírný pokles cen je zde také patrný. Evropský trh s energetickou dendromasou v současné době ale ovlivňují hlavně události, jako jsou regionální větrné kalamity a vývoj cen energií.
Hlavní energetické trhy mají charakter převážně monopolního prostředí (elektřina, ropa, plyn ...). Ceny všech energií rostou, což umožňuje i růst cen kusového palivového dřeva. Současné nižší ceny přeorientují mnoho domácností na celoroční topení dřevem nebo minimálně přitápění mimo hlavní topnou sezonu. Pravděpodobně se přiblížíme v oblíbenosti topení palivovým dřevem německy mluvícím zemím Rakousku a Německu, kde hraje topení palivovým dřevem podstatnou roli v systému decentralizace a soběstačnosti výroby tepla. Poptávka se zvýší a s tím se postupně navýší i cena dřeva. Lze jen spekulovat, kde se zastaví růst cen ostatních energií a v jakém poměru budou tyto ceny k lacinějšímu dřevu.
Pro zvyšování cenové konkurenceschopnosti palivového dřeva je pak důležitá optimální technologie výroby spojená s minimalizací výrobních nákladů. Na všeobecném růstu cen energií se shodne většina odborníků. V dřevařském průmyslu je situace jiná. Ceny dřevařských výrobků zatím stagnují: Papír, dřevovláknité desky a pilařské výrobky se obchodují na evropských a světových trzích, kde je cena pod velkým konkurenčním tlakem. A v brzké době lze očekávat ještě větší konkurenci ze zemí na východ od České republiky, což může znamenat cenový pokles. Že je světová ekonomika neúprosná dokazuje americká hypoteční krize. Obr. 4: Optimalizace výroby
Regulace s otazníkem
V roce 2007 byly palivové výrobky na bázi dřeva zařazeny do nižší sazby DPH. Tento krok byl ale mnohými zpracovateli chápan jako zvýhodnění zpracování surového dřeva do palivového výrobku, na úkor zpracování pro průmysl. To je však nesprávný výklad. Nižší sazba DPH patří v tomto případě mezi nástroje podpory ekologických paliv. Navíc topení kusovým dřevem je v České republice v současnosti na zanedbatelné úrovni. Přijetí nižší sazby je první pokus zacházet s palivovými sortimenty na bázi dřeva a zároveň se sortimenty surového dříví pro průmyslové zpracování více systematicky, korektně a bez spekulativního zneužívání. Rozšíření topení dřevem přivítají také majitelé lesů, neboť u tohoto sortimentu lze očekávat cenovou stabilitu a postupný nárůst cen.
Výrobci palivového dřeva jsou nyní – díky rostoucím cenám energií – proti dřevařským firmám opravdu ve výhodě, ale jako přímou konkurenci to chápat nelze. Hlavními substituty (konkurenčními statky) palivového dřeva jako konečného výrobku a zdroje energie (z pohledu domácností v regionech ČR) jsou uhlí, elektřina, plyn, solární energie, tepelná čerpadla, biomasa (brikety, pelety), centrální zásobování teplem a úspora tepla (např. investice do izolace budov). Hlavní substituty dřevařských výrobků jsou výrobky z jiných materiálů, zejména z plastů a kovů.
Je tedy možné použití (zpracování) surového dřeva nějak regulovat? Velmi obtížně. Regulace vždy čelí tržnímu prostředí, a proto každá regulace něco stojí. Jakýkoliv případný vnější zásah by měl být citlivý a měl by především přinést určité jistoty pro investory, kteří jsou schopni podpořit a stabilizovat trh se surovým dřevem. Jistoty hledají jak investoři do dřevařských zpracovatelských kapacit, tak domácnosti pořizující například kotel na dřevoplyn.
Zvláštnosti trhu s dřívím v ČR: Vysoký podíl rozlohy lesů je ve vlastnictví státu (asi 60 %), obcí a krajů (asi 16 %), soukromé subjekty vlastní jen asi 23 %, lesní družstva a veřejné školy asi 1 %. Jsme členy Evropské unie, která podporuje i využívaní palivového dřeva. Z toho plyne možnost využití evropských dotačních titulů. Trh s palivovým dřevem má jen regionální charakter. Limitující nákladovou položkou je doprava, neboť konečnými zákazníky jsou většinou domácnosti.
