České Budějovice – 11. srpna 2013 měla JUDr. Ing. Eva Daniela C. na komunikaci ve vlastnictví Lesů ČR pád. Při sjíždění na kole po asfaltové cestě vjela do neoznačené díry 70 x 70 cm.
Žalobou na Ministerstvo zemědělství ČR a Lesy České republiky se domáhala náhrady škody 105 909 Kč.
Okresní soud v Českém Krumlově žalobu zamítl.
Konstatoval, že komunikace nebyla cyklostezkou, nýbrž součástí lesní dopravní sítě určené k odvozu dříví, dopravě osob a materiálu pouze v zájmu vlastníka lesa a pro průjezd speciálních vozidel.
Soud uzavřel, že povinností Lesů bylo udržovat cestu v takovém stavu, aby bylo možné užívat ji k uvedenému účelu, což splnily.
Nebyly povinny udržovat ji ve stavu, který by vyhovoval jízdě na kole, a to ani při vědomí, že po ní cyklisté jezdí. Požadavek žalobkyně, aby správce lesa udržoval lesní cesty ve stavu vyhovujícím cyklistům, shledal soud jdoucím zcela nad rámec požadavku na prevenční povinnost vlastníka.
POTŘEBA OPATRNOSTI
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek potvrdil. Doplnil mimo jiné, že žalobkyně byla oprávněna použít předmětnou cestu bezplatně a bez předchozího souhlasu vlastníka k jízdě na kole. Při posouzení, zda z tohoto oprávnění vyplývá povinnost Lesů udržovat cestu ve stavu, který by umožňoval (zcela) bezpečnou jízdu na kole, resp. zda měly být výtluky označeny, či zda mělo být přistoupeno k zákazu jízdy veřejnosti, soud uvedl, že by šlo o příliš extenzivní výklad občanského zákoníku. S ohledem na povahu lesních cest musí každý účastník silničního provozu dbát zvýšené pozornosti, neboť i bez předchozího upozornění lze na komunikaci očekávat dílčí poškození v důsledku hospodaření v lesích.
Dovolání paní C. odmítl Nejvyšší soud ČR (NS) a ta podala ústavní stížnost.
Brojí proti tomu, že by povinnosti vlastníků měly být určovány dle druhu a účelu nemovité věci, bez ohledu na to, zda je určena k užívání široké veřejnosti a hrozí tedy újma na zdraví.
Údaje v katastru nemovitých věcí často neodpovídají aktuálnímu stavu, nemusí proto být vždy postaveno najisto, k jakému účelu pozemní komunikace skutečně slouží. V tomto případě nepřihlédly soudy ani k tomu, že sice šlo o lesní cestu, ale ta svým charakterem odpovídala spíše běžné komunikaci, nebyla opatřena žádnými značkami, které by zakazovaly vstup či vjezd cyklistů, případně upozorňovaly na stav vozovky. Lesy věděly, že se na cestě pohybuje veřejnost, avšak neučinily nic proto, aby jí vstup na tuto komunikaci vyloučily či omezily.
SPRÁVNÉ ROZHODNUTÍ
Ústavní soud konstatoval, že v posouzení míry prevenční povinnosti, kterou bylo možné po Lesích požadovat při údržbě lesní cesty, jihočeskými soudy nelze spatřovat exces.
K argumentaci stěžovatelky nad rámec poznamenal, že vodítkem pro určení typu pozemní komunikace pro širokou veřejnost musí být označení komunikace příslušnou dopravní značkou, resp. v případě účelových komunikací absence takového značení. Za této situace nelze jako extrémní hodnotit přijatý právní závěr, že stěžovatelka měla při průjezdu po této cestě věnovat zvýšenou pozornost řízení kola, zvláště když se na ní nacházely i jiné výtluky, jichž si žena před pádem všimla.
Ústavní soud tedy ve věci neshledal porušení ústavních práv, jejichž porušení paní C. namítala. Proto stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
(III. ÚS 459/16)
