Za jeden strom dáme, sto malých do školky. Veršík z písničky Hajný je lesa z filmu Ať žijí duchové nám kdysi připadal spíše úsměvný a humorný. Dnes se mu při pohledu na řídnoucí lesy, holé kopce a svážnice lemované pokácenými stromy smát nelze.
Nové stromy a aleje ale vysazují různé dobrovolnické skupiny. Ve Kdyni dobrovolníci vysadili na vytěženém palouku kolem dvou tisíc stromků, v
Prapořištích vysadili alej skauti, v Poběžovicích se o to zase postarali hasiči. Část společnosti na to bude pohlížet jen jako na líbivé gesto, které je v současné době populární. Ta druhá část řekne oko za oko, v tomto případě strom za strom. Co porazíme, to vysadíme. Příroda si sice v ledasčem pomoct dokáže pomoct sama, ale dovolujeme si k ní až příliš. Pomoc z naší strany v podobě nově vysazovaných stromů a alejí je na místě.
Okolní příroda se kolem nás mění. A co jednou předáme dalším generacím? Holé kopce a skutečnost, že hustý jehličnatý les se stane science-fiction? Dobrovolníkům, kteří to už udělali a dělají, patří díky. Upřímně doufám, že v budoucnu takových skupin vznikne více.
Petra Kůtová, šéfredaktorka Domažlického deníku
