V hektické předvánoční době unikl pozornosti širší veřejnosti náhlý odchod vynikajícího lesníka pana Bohuslava Švarce do „věčných lovišť” nebeských lesů, v požehnanémvěku devadesáti let.

Byl zakládajícím členem místní organizace Českého svazu ochránců přírody v Nových Hradech a také jejím dlouholetým předsedou, pracoval též v regionálních funkcích této organizace.

Byl neúnavným propagátorem spolupráce lesníků s ochránci přírody, prosazoval přírodě blízké lesní hospodaření po celou dobu svého profesního působení. Usiloval o zachování kvality a biodiverzity lesních ekosystémů i nelesní krajiny na Novohradsku. Už od sedmdesátých let minulého století se podílel na úsilí o vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Novohradské hory, které se však bohužel z důvodů politické nevůle dosud nepodařilo prosadit.

V době masivního vymírání jilmů v jižních Čechách na grafiózu se podílel na výzkumu, pěstování a výsadbě odolných kultivarů vůči této nemoci. Koncem osmdesátých let pomohl zachránit většinu toku řeky Stropnice před ničivým zabetonováním do rovného koryta. Věnoval se systematicky také ekologické výchově dětí a mládeže a vychoval na Novohradsku řadu svých následovníků.

Byl členem Biologické sekce Akademie věd České republiky. Až do nedávna ještě přednášel studentům Jihočeské univerzity. roce 1995 obdržel Cenu ministra životního prostředí za celoživotní dílo ke zlepšení životního prostředí, v roce 2010 Cenu ministra zemědělství za zásluhy o les. Ještě na podzim minulého roku, jako jeden ze zasvěcených odborníků do problematiky péče o šumavské lesy, byl průvodcem přírodovědné exkurze do lokalit porostů, napadených kůrovcem, během níž pomáhal vyvracet lobbisticky přiživovaný mýtus, že nám kůrovec sežere celou Šumavu.

V loňském rozhovoru pro časopis Krasec vzkázal čtenářům: „Když každý vynaloží alespoň nepatrný zlomek úsilí k tomu, aby neničil životní prostředí, součtem bude velký vklad pro život dalších generací.” Osobní vklad lesníka Bohuslava Švarce patřil k těm obrovským.

Všichni, kdo se jako on angažují v úsilí o zachování našeho přírodního dědictví, budou svého milého kolegu velice postrádat.