Osoba odborného lesního hospodáře (OLH) se objevila v zákoně o lesích skoro před 25 lety. Snahou zákonodárce bylo zabezpečit každému lesu jeho správce s patřičným vzděláním, znalostmi a zkušenostmi. Nicméně už ve znění zákona je několik čertových kopýtek...
Odborný lesní hospodář je osoba (fyzická nebo právnická zastoupená konkrétním jedincem), která splňuje potřebné kvalifikační předpoklady a má platnou licenci pro tuto činnost. Což je první problém. Musí to být osoba s vysokoškolským vzděláním a tříletou odbornou praxí nebo se středoškolským vzděláním s desetiletou odbornou praxí. Už ona odborná praxe v sobě skrývá první úskalí – není specifikováno, v čem má ona odborná praxe spočívat, jestli v prodeji hamburgerů nebo vlastní činností v lesním provozu.
A i v lesním provozu je řada pozic, jejichž vykonavatelé nemají ani tuchy o tom, jak spravovat lesní majetek. Že je potřeba mít jiné přístupy a tím i znalosti ke spravování majetků různých velikostních kategorií, případně záměrů vlastníka a vycházet z konkrétních stanovištních a porostních podmínek, to už nikdo neřeší. Čili v současnosti může licenci OLH získat kdokoli, kdo má lesnické vzdělání a odpracoval někde těch pár potřebných let. Je to poněkud nešťastný výsledek správného záměru zabezpečit náležitou odbornou úroveň hospodaření na každém lesním majetku.
Zákon nám dále určuje, že kdo hospodaří dle lesního hospodářského plánu (tato povinnost se vztahuje na vlastníky více jak 50 ha lesa), musí si svého OLH zjednat sám a uzavřít s ním smlouvu. Z logiky věci vyplývá, že ve smlouvě jsou uvedeny povinnosti OLH a pochopitelně i odměna za tuto službu. Čili může si navymýšlet, co všechno má pro něj OLH dělat a podle toho jej zaplatit. Je to zákonem uložená povinnost (domnívám se, že správná) – zajistit si svého OLH, ale zaplatit si to musí vlastník 50 hektarů lesa a více ze svého.
Vlastník méně jak 50 hektarů lesa, který hospodaří dle lesních hospodářských osnov, má dvě možnosti. Pokud si svého OLH nevybere sám, státní správa lesů na obci s rozšířenou působností ponechá výkon této činnosti (už někdy od roku 1996) na organizaci spravující státní lesy v okolí, což jsou většinou Lesy České republiky nebo Vojenské lesy a statky, na území národních parků pak správy národních parků. Tentýž orgán státní správy má zároveň možnost rozhodnout (vést správní řízení zakončené vydáním rozhodnutí) o pověření touto činností jinou osobou. Tuto možnost některé orgány státní správy lesů využily, některé ne. Výsledek je, že činnost OLH pro malé vlastníky lesů z pohodlnosti orgánů státní správy lesů vykonávají převážně Lesy České republiky. Ze 150 milionů Kč určených na tuto činnost z rozpočtu MZe jich na účtu LČR končí 119. Pokud by tato činnost byla řádně vykonávána tak, jak byla zákonodárcem míněna, neměl by tento text smysl.
Skutečnost je však taková, že se státní správa lesů, ministerstvem počínaje, vymlouvá na to, že veškerá odpovědnost za stav lesa a konání v něm je na vlastníkovi, ačkoliv v zákoně je jasně řečeno, že OLH zabezpečuje vlastníkovi odbornou úroveň hospodaření dle tohoto zákona. Podle mého výkladu, pokud vlastník hospodaří v rozporu se zákonem (dostane sankci za porušení zákona o lesích), OLH porušil své povinnosti dle zákona, pokud neprokáže, že vlastníka na nevhodnost jeho konání upozornil.
Nechápu potom, proč je za své nicnedělání a porušování povinnosti uložené zákonem i nadále placen. Ale systém je dán a změny nepřipouští. Asi bude potřeba, aby orgány státní správy lesů byly vlastníky vyzvány k zahájení správního řízení o pověření činnosti OLH pro své majetky, vydaly rozhodnutí s náležitým odůvodněním, proti kterému bude možné se odvolat. V současné době se státní správa lesů tváří, že vše je v naprostém pořádku a nic se s tím dělat nedá.
Že ve své podstatě jde o veřejnou zakázku, kdy stát někomu ukládá, aby pro něj zabezpečil odbornou úroveň hospodaření na malých lesních majetcích, protože stát má zájem, aby se hospodařilo v souladu se zákonem, to nikomu nepřijde na mysl. Že máme nějaký zákon o zadávání veřejných zakázek, to také asi bude muset řešit až podnět Úřadu pro hospodářskou soutěž. A že činnost OLH je už řadu let uznanou živností, jejíž držitelé se k této státní zakázce nemají šanci dostat, je také zakryto mlhou mlčení.
Pokud se vlastník malého lesního majetku do 50 ha chce chovat zodpovědně, tedy chce mít hospodaření ve svém lese pod kontrolou a chce skutečně v lese aktivně hospodařit, a pokud mu státem určený OLH neodvádí žádnou službu, může si OLH zjednat sám. Může si ve smlouvě specifikovat povinnosti OLH, může jejich plnění vymáhat, ale musí si to zaplatit. Nějak nechápu, proč ti, kteří se ke svému majetku chovají zodpovědně a chtějí hospodařit nejen dle zákona o lesích, ale i dle odborných poznatků, jsou trestání tím, že si to musí zaplatit ze svého. Na rozdíl od těch, kterým jsou péče o vlastní majetek a nějaký zákon o lesích na hony vzdálené.
Je zde rozpor například s možností získat dotace na zpracování lesního hospodářského plánu (LHP). Ten je také povinný pro vlastníky více jak 50 ha lesa, ale vlastník lesa o menší výměře si může nechat zpracovat LHP, a pokud tento je schválen a splňuje předepsané náležitosti, dostane na jeho zpracování stejný příspěvek jako vlastník většího majetku. Je zvláštní, že u LHP to jde a u OLH nikoli.
Měli bychom se vrátit k záměru zákonodárce – zabezpečit odbornou úroveň hospodaření na každém lesním majetku. Pokud toto platí, měli bychom začít napravovat nešťastný stav, kdy vlastníci malých lesních majetků onu odbornou úroveň hospodaření zabezpečenu nemají a stát to vesele platí a nepřipouští změnu. Je-li povinnost mít svého OLH uložena zákonem, stejně jako LHP pro majetky nad 50 ha, měla by být tato činnost obdobně podporována jako zpracování LHP. Tedy vlastník, který si vybere svého OLH, by na jeho činnost měl dostávat příspěvek. Nejlépe ve stejné výši jako stát platí tam, kde pověřil OLH sám. Zatím to probíhá jako další dotace na činnost Lesů ČR a zodpovědní vlastníci jsou za svou zodpovědnost trestáni.
Dušan Utinek
