Příznivci brněnské leso-ochranářské skupiny se v neděli vydali do Moravského krasu. Opravovali tam oplocení malých ploch ve smrkovém lese, kde díky jejich letité práci začaly růst původní druhy chráněných rostlin.

Parta nadšenců, kterou ani nedělní mrazivé počasí neodradilo od výletu k propasti Macocha, se vydala do Moravského krasu, aby chránila les před lesem. Proč je to potřeba, v tom mají ovšem lidé z leso-ochranářské skupiny Brno jasno. Chtějí napomáhat tomu, aby alespoň v místech Chráněné krajinné oblasti Moravský kras dostal prostor přirozený smíšený les, kterému se zde dařilo celá staletí.  I za tu cenu, že se při tom nebudou držet pravidel, podle kterých stromy v lese "pěstují" lesníci. Proto ovšem o své práci mluví raději anonymně.

"Ačkoliv dnes v severní části Moravského krasu rostou většinou smrkové monokultury, pro zdejší přírodu to není typické. Smrkům se zde dobře daří vlastně jen v údolích a žlebech, na vrcholcích kopců je pro ně příliš sucho," popisuje potíže zdejšího lesa jeden ze členů skupinky Petr.

Jenže právě smrk je stromem, jehož výsadba je pro lesníky nejsnazší a nejvýhodnější. S trochou nadsázky se dá říct, že s jedlemi, buky, tisy či duby se lesníkům nechce piplat. "I v místech, kde by se lépe dařilo smíšenému lesu, tedy vysazují smrky. Byť třeba právě na kopcích v Moravském krasu tyto smrky usychají dříve, než jsou vhodné k těžbě," přibližuje Petr.

Proč ale jedle či buky mezi těmito smrky nevyrostou samy od sebe, když ochránci přírody tvrdí, že je to pro zdejší krajinu přirozené? V tom jim brání srnky a další lesní zvěř, která malé semenáčky stromků v především mrazivých zimních měsících okusuje, takže nemohou vyrůst. "Vysoké zvěře je bohužel nepřiměřeně mnoho. A kvůli vlivu myslivců se tyto počty nedaří snižovat," doplňuje další člen výpravy do lesa Ondra.

Aby se tedy podařilo vrátit do lesa i jiné stromy než smrky, snaží se jim lesoochranáři pomoci. Vybraná místa v lese proto ohrazují větvemi, které pak prostor chrání před zvěří.

Díky tomu tam pak pomalu raší stromky, které by jinak kvůli okusům neměly šanci. "Je to běh na dlouhou trať. Výsledek naší práce v místě, kde jsme oplocení opravovali tento víkend, už je sice vidět. Jenže o toto místo už se staráme třeba patnáct let. Každý rok je sem potřeba zajít přinejmenším dvakrát, abychom viděli, kde zvěř nechává stopy a kde tedy máme oplocení opravit, " popisuje Petr.

Jejich práce je pro oficiální lesníky tak trochu záškodnická, ačkoliv žádný zákon neporušují. Přesto raději o své nenápadné lesní snaze mluví tito lidé raději anonymně. A tiše se radují z toho, že v ohraničených oblastech začaly kromě buků, tisů či jedlí růst třeba i orchideje či chráněný jeřáb muk.

Svým způsobem jim navíc právě díky chráněným rostlinám dali za pravdu i lesníci a pracovníci Chráněné krajinné oblasti. To když nedávno rozšířili první zónu chráněné rezervace i o tyto oplocené oblasti.