Lesy pokrývají v České republice více než 2,6 milionu hektarů, což představuje třetinu rozlohy státu. Patříme tak v rámci Evropy k zemím s průměrnou lesnatostí (vysokou má např. Finsko 73 %, nízkou např. Nizozemí 11 %) a rozloha lesů u nás v posledních desetiletích kontinuálně narůstá. Krajina ve střední Evropě je již několik století významně ovlivňována člověkem. Lesy nejsou samozřejmě výjimkou a prošly obdobím od spontánní exploatace až k metodám trvale udržitelného využívání obnovitelného přírodního zdroje.
Historický vývoj se odrazil zejména ve změně druhové skladby lesů, kdy byly při jeho obnově upřednostňovány lépe zužitkovatelné a snáze obhospodařovatelné dřeviny, zejména smrk ztepilý a borovice lesní.
Zastoupení smrku tak například vzrostlo ze zhruba 11 % (v tzv. přirozené druhové skladbě) až na téměř 60 % v polovině minulého století. Smrkové porosty pěstované ve formě monokultur však často podléhají abiotickým (sněhu, větru) a biotickým (kůrovci, houbám) škodlivým činitelům a může dojít až k velkoplošnému rozpadu lesa. Lesníci se tedy již řadu let snaží podíl smrku v našich lesích snížit ve prospěch dalších dřevin a smrk (který je stále hospodářsky velmi atraktivní dřevinou) pěstovat ve směsích a na stanovištích s jeho přirozeným rozšířením (zejména pahorkatiny a hory). Rychlá změna druhové skladby však není vzhledem k dlouhověkosti lesních dřevin možná. Tak jako podíl smrku v našich lesích narůstal po staletí, bude jeho snížení trvat desítky let. V současnosti je zastoupení smrku ca 50 %.
Celý článek najdete ve Vesmíru.
