Protože jsem šumavský patriot a milovník všech koutů Šumavy, nedá mi to, abych se nepozastavil nad podivným systémem, který vládne v národním parku. Je sice fakt, že při psaní mne předběhl redaktor  Jan Novotný, který podrobně zmapoval záhadné stavby uprostřed samotného parku, ale není to jediná podivnost, která tu vládne. I když je nad jiné zvrhlá. Jak někdo může dodatečně povolit stavbu na chráněném území!? V blogu ale kladu i jiné otázky k zamyšlení.!?

Handrkování o jeho velikost jakož i různé nátlakové skupiny starostů představují z mého pohledu něco neuvěřitelného. Můj americký přítel je strážcem v parku Yellowstone v USA. Tento park je na teritoriu tří amerických států a funguje od r. 1872. Při návštěvě u nás jsem ho vzal na tůru do Národního parku Šumava a dočkal jsem se jen udivených pohledů a kritických komentářů.

První věcí, která člověka přímo do očí udeří, jsou asfaltové (ne dlážděné jako v Yellowstone) cesty a pěší trasy. Jaký půvab může mít pro člověka celodenní cesta v přírodě po asfaltu? To samozřejmě svádí  k projížďkám v autech, na motorkách či čtyřkolkách a na rozdíl od srovnávacího parku v USA je u nás strážců nula nula nic. Přírodu, kterou pamatuji z dětství jako krásný systém stromů, keřů, mechů, borůvčí, brusinčí a studánek, ze kterých jsme pili bez obav, nahradil monstrózní asfaltový pruh (v tomto směru je úděsná cesta z Hůrek na Laka jezero) a davy lidí, trousici odpadky.

Druhou věcí je boj s kůrovcem. Tedy nevím jestli ten termín je z hlediska jazykové logiky v pořádku, ale média a politici ho používají a tak ho použiji i já. Kůrovec je nezničitelný. To je první věc, která je faktem nevyvratitelným. Kůrovec je omezitelný. To je druhý fakt. Vykácení lesa není řešením. Kdyby bylo, tak už je po kůrovci veta. Ani vykácení ho tedy neomezuje. To je třetí fakt. Vývoj biologických prostředků pro jeho omezení není prioritou výzkumu a to je ten čtvrtý a nejsmutnější fakt.

Nicméně časosběrné fotografie jasně dokazují, že místa poničená kůrovcem se samoobnovují. Příroda tedy jasně ví, co s tím má dělat. Ví to ale člověk? Byl jsem se podívat na místa těžebních zásahů a byl jsem zděšený nevratnými zásahy do přírody. Všichni ti milci a horlitelé za rekreační Šumavu by si ty místa měli projít a sledovat zánik mnoha významných botanických lokalit.

Třetí věcí, která člověka ponouká k nesouhlasu nebo dokonce i k akcím je obludná mašinerie různých nátlakových  skupin, které mají až úděsné nápady. Asfaltová cesta k prameništi Vltavy anebo vybudování Lanovky na Ostrý jsou z toho ty nejmenší obludária. Jsou i horší věci, jejichž dopad neumíme (nebo nechceme) vyčíslit. Jak vodnatá bude Vltava, když jí poničíme sběrné území? Co bude na Šumavě, když budeme dělat přírodu my? Jakou cenu má porost poničený kůrovcem ve srovnání s cenou vody a kyslíku, který les generuje? Neměli by se starostové starat i o dědictví, které jednou svým dětem předají? Budou to asfaltové cety mezi sjezdovkami na holých pláních?