Projev na 39. schůzi Poslanecké sněmovny dne 20. 1. 2016
Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, máme na pořadu jednání novelu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zaznělo zde a zřejmě i ještě zazní mnoho důvodů pro i proti této novele. Spor o tento zákon bohužel lze shrnout do stručné otázky, zda národní parky potřebují pro svá specifika samostatné zákony, či zda to jde udělat jednou generální normou pro všechny najednou. Každý z vás za poslední desetiletí řešení problémů okolo Národního parku Šumava jistě již zaslechl většinu argumentů pro i proti a mohl si tak udělat svůj vlastní obrázek. Nejen z obou stran barikády, ale i z materiálu předloženého Ministerstvem životního prostředí zaznívá takové množství polopravd, dezinformací i nepravd, že nemohu ani já zůstat lhostejná a nezbývá mi, než se zapojit do diskuse. Dovolím si proto k této problematice říci pár slov. Jako poslankyně za Jihočeský kraj pochopitelně budu svůj příspěvek opírat hlavně o data z Národního parku Šumava.
Novelu zákona o ochraně krajiny a přírody tak, jak je vypracovaná, považuji za nejhorší ze všech špatných možností, které se nabízejí. Je pravda, že potřebujeme novelizovat zákon o ochraně životního prostředí tak, aby postihl nové trendy, nové hrozby i nová vědecká zjištění. Je pravdou, že potřebujeme koncepčně vyřešit dlouhodobé problémy v našich jednotlivých národních parcích. Ale je také velkým omylem, že tak lze nejlépe učinit jedním obecným zákonem. Protichůdné požadavky, názory i vědecká zjištění řadu let brání přijmout zákon o Národním parku Šumava. A proto není možné tvrdit, že lze tohoto souladu docílit v násobně větším měřítku novelizací celého střešního zákona.
Ve skutečnosti lze dohody v takto velkém měřítku dosáhnout jen dvěma způsoby. Buď by musel obsahovat ve svém textu podrobné řešení jednotlivých národních parků, nebo naopak v podstatě vše konfliktní nechat k řešení podzákonným normám, tedy obejít povinnost rozhodovat zásadně zákonem. Bohužel to přesně novela činí. Jen stručně si dovolím okomentovat některé podstatné body materiálu, které Ministerstvo životního prostředí vydalo k prosazení této novely. Tento materiál komplexně překrucuje fakta a mate pojmy.
Tak Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že novela sjednocuje pravidla pro všechny národní parky. Jde o zjevnou nepravdu, protože zatímco Národní park Šumava bude mít jako základní území tzv. dílčí plochy, ostatní národní parky budou mít zonaci, kterou řeší zákon, přičemž ty dílčí plochy jsou managementová opatření orgánů ochrany přírody.
Dále Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že návrh je reakcí na současný moderní přístup k ochraně přírody a území ve světě a je reakcí na zajištění poslání národních parků včetně udržitelného rozvoje života místních obyvatel či šetrného turistického ruchu. Tady jde opět o nepravdu, protože moderním trendem je reakce na skutečný stav chráněného území a jeho vliv na regionální potřeby. Pro tento moderní přístup je např. Národní park Bavorský les významným hospodářským faktorem, jak jsem se mohla na pomezí obou parků sama přesvědčit, zatímco Národní park Šumava tímto hospodářským faktorem není, protože jak současná, tak zejména navrhovaná úprava bez ohledu na skutečný stav přírody stanovuje jediný cíl, který je ale jen přáním úzké skupiny vědců a militantních ekologů, a to je - cituji: "Veškeré využití národního parku musí být podřízeno zachování jejich ekologicky stabilních přirozených ekosystémů..." Přičemž dále stanovuje, že dlouhodobým cílem ochrany národního parku je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů, a to na převažující ploše území národního parku. Tedy žádný udržitelný zdroj, ale v podstatě generální zákaz jakékoli činnosti člověka v národním parku.
Co navrhovatelé mají na mysli tou převažující plochou, kde se má jejich slovy obnovit divočina, to lze ilustrativně doložit na návrhu připravované tzv. dílčí plochy, která má v podstatě shodný režim jako současné první zóny a tvoří 52 % rozlohy Národního parku Šumava.
Jde tedy jednoznačně o přímé pokračování snah pana ministra Bursíka a s ním spojených rádoby ekologů. Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že dojde ke snížení administrativy a zpřehlednění legislativy. I tato tvrzení jsou nepravdivá, protože novela upřednostňuje takzvaná opatření obecné povahy. Ta jsou ale administrativně náročnější, takže tvrdit, že budu používat administrativně náročnější postup, čímž dojde ke zmenšení administrativy, je směšné. Navíc pochopitelně tento postup radikálně rozšíří počet účastníků všech řízení, zatímco dosud jsou účastníky řízení obce, kraje a vlastníci dotčených pozemků, nově to bude každý, kdo bude o sobě tvrdit, že jeho zájmy mohou být dotčeny. A každý z vás si jistě snadno vybaví řadu obstrukcí či přímo vyděračských případů, například při stavbě Temelína, kdy někdo tvrdil, že jeho zájmy mohou být tím či oním dotčeny, aby se za tučné odstupné svých připomínek vzdal. O účelových žalobách, přivazování se řetězy ke stromům a dalším akcí ani nemluvě.
Obdobně to platí i o legislativní přehlednosti. Kdo tvrdí, že jeden zákon bude přehlednější, když bude muset být trvale doplňován podzákonnými normami, tedy prováděcími vyhláškami, a dále upravován a měněn navrhovanými opatřeními obecné povahy, tak ten o tvorbě legislativy, činnosti orgánů, potažmo soudu nic neví, zatímco samostatné zákony pro jednotlivé národní parky by obsahovaly vše podstatné v jedné normě.
Ministerstvo životního prostředí dále tvrdí, že upřesňuje a zlepšuje postavení obcí v rozhodovacích procesech, že otevírá národní parky šetrnému turismu a dokonce otevírá části prvních zón šetrné turistice. Všechna tato opatření jsou zčásti lež a zčásti nic nového. Postavení obcí se novelou radikálně zhorší. Zatímco dle dnešní úpravy je potřeba se s obcemi dohodnout, nově se to s nimi pouze projedná. Zatímco pro vstup do prvních zón je v současné době povolení orgánů ochrany přírody, které ho ale nerady vydávají, tak ministerstvo v rozporu s platnou legislativou tvrdí, že platný zákon o ochraně přírody vstup do prvních zón zakazuje. Nově má orgán ochrany přírody povolovat vstup do klidových území, tedy totéž, co je v současnosti, jen se nám tu trochu pomíchala terminologie, aby to tak nebilo do očí.
O otevření první části prvních zón šetrné turistice není v návrhu zákona ani slovo. Jednak dle novely zákona žádná první zóna neexistuje, protože jde o takzvanou zónu přírodní, ale hlavně v klidových územích, která mají nahradit současné první zóny v souladu s vyhláškou a zákonem upravit pohyb na cestách. Vyhláška ale neexistuje a hlavně zákon v přírodní zóně v článku 18 stanovuje, že může vyhláška v této zóně povolit a jakékoliv otevření v tomto výčtu chybí. Takže vyhláška, která by to povolovala, by tedy byla v přímém rozporu se zákonem. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho.
V podstatě nic z toho, co Ministerstvo životního prostředí ve svém materiálu o zákonu, jeho přínosech či obsahu tvrdí, při bližším zkoumání a porovnání neobstojí.
Vzhledem k rozsahu novely a zmatku v terminologii se v tom jen málokdo dokáže orientovat a na to zřejmě předkladatel spoléhá. Návrh zákona je minimálně legislativní paskvil a snaha tímto způsobem prosadit už mnohokrát odmítnutou snahu vytvořit z České republiky nebo alespoň z její části skanzen a laboratoř pro pár extrémních ekologů. Novela zákona o ochraně přírody a krajiny, jak je navržena, je zcela chybná. Zhorší situaci na Šumavě, a proto navrhuji vrácení novely k přepracování s tím, že společně s novelou bude řešen zákon o Národním parku Šumava. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
