„Je to taková časovaná bomba. Jsou to totiž velmi husté porosty s počtem až 3000 stromů po hektaru. Ty spolu soupeří o místo na slunci," uvedl náměstek ředitele správy NPŠ Jan Kozel, který má na starosti lesní ekosystémy.
Stromy rostou podle něj velmi rychle do výšky a zároveň se jim zkracuje koruna a mají malé kořeny, což u dospělých smrků, případně jedlí, znamená vysoké riziko vyvrácení i při slabších poryvech větru. „Je tedy vhodné snížit mezi nimi konkurenci a vytvořit jim více místa a zvýšit jejich odolnost," dodal Kozel.
Problémem, kromě velké hustoty relativně tenkých stromů, je také to, že převaha smrků nedá prostor jiným dřevinám – bukům, javorům nebo jedlím –, které přirozeně narušují monokulturu smrku. Pestré porosty s rozdílným mikroklimatem jsou předpokladem vyšší odolnosti. Cestou ke zlepšení jsou zásahy spojené s těžbou dřeva. Správa NPŠ proto začíná s aplikací tzv. probírek s variabilní intenzitou, se kterými se v hospodářských lesích nesetkáte.
Hlavním cílem chystaných zásahů je tak změna struktury porostů a zvýšení druhové rozmanitosti, neboť vysázené mladé souvislé smrkové lesy na velkých plochách znamenají velké plochy kompletně zastíněné půdy bez vegetace. Naopak v řidších částech lesa mohou po těžbě růst byliny i keříčkové dřeviny, jež poskytují potravu a útočiště hmyzu, ptákům i dalším organismům, které v hustém nepůvodním lese žít nemohou.
„Je třeba se inspirovat přírodou. Díky tomu, že je na Šumavě ponecháno bezmála 25 procent plochy bez zásahu, dnes vidíme, jak se les sám obnovuje. Příroda nepoužívá měřidla a přirozená obnova je nesouměrná, nejsou tu žádná stromořadí. Všude je navíc znatelná hustá bylinná vegetace a to je základ zdravého, stabilního porostu," charakterizoval les v bezzásahových oblastech Jakub Hruška, který je jedním z propagátorů tzv. nesouměrných probírek v mladých porostech.
Připomněl, že jenom takový les dá šanci i méně průbojným dřevinám, jako jsou na Šumavě buky nebo jedle. Probírky s variabilní intenzitou znamenají pak, že v některých částech se vykácí méně stromů, jinde více a vznikají takzvané díry.
Správa národního parku provádí takové zásahy v mladých porostech ve větší míře už třetím rokem. „To má ale logicky za následek neblahý dopad na ekonomiku správy národního parku. Proti předchozím letům produkujeme převážně tenké dříví nebo dříví poškozené větrem či kůrovcem. Protože je chod správy z většiny finančně závislý na výdělku z těžby dříví, není ekonomická situace tak veselá jako třeba před deseti nebo i pěti lety, kdy při kalamitách bylo těženo hlavně tlusté a staré dříví," konstatoval ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený. Rozhodně ale nechce nastoupený trend měnit. „V projednávaném plánu péče máme stanovený prostor, který chceme připravit na ponechání přírodním zákonům za cca 15 let. V mladých porostech, tam, kde bylo hojně sázeno, připravíme původně hospodářsky vysázený les na budoucí převod do ryze přírodního managementu. Naše zisky z lesa budou pravděpodobně rok od roku klesat a bude nutné přemýšlet nad jinou formou financování naší správy," zdůraznil ředitel.
