Přerov – Z dálky připomíná spíše akrobata, který hbitě přeskakuje z jedné větve na druhou. To, z čeho mají jiní závratě, je pro něj samozřejmostí. Stromolezec Vítězslav Páleník, který pomáhá ořezávat větve přestárlých stromů v přerovském parku Michalov, má pro strach uděláno. Přestože se pohybuje ve výšce pětadvaceti metrů, a spoléhat se může jen na stromolezeckou techniku, je pro něj práce zábavou.
Stromolezectví není sport ani koníček, ale náročná profese, vyžadující fyzickou kondici a psychickou odolnost. Mnozí z těch, kteří si ji vybrali, začínají jako horolezci.
„Někteří mí kolegové lozili dříve po horách, ale já ne. Každá má předchozí profese ale nějak souvisela s přírodou. Nejprve jsem dělal zahradničinu, pak ořezy stromů," popisuje čtyřicetiletý stromolezec. Vminulosti pracoval také jako profesionální hasič, kde je fyzická kondice a odolnost nutností.
Při ořezu větví pětadvacet metrů vysokého buku v parku Michalov, který nyní provádí, musí spoléhat především sám na sebe. „Odstraňuji suché větve, které by mohly ohrozit bezpečnost chodců. Na vyznačených stromech se provádí buď redukční, zdravotní nebo bezpečnostní řezy," vyjmenovává. Do koruny stromu se vyšplhá s pomocí lana, které upevní kolem kmene, stejně jako horolezci.
„Když už to člověk dělá nějaký ten pátek, strom si přečte, a ví, co od něj může čekat. Lano by mělo být co nejvýše a strom jím obkroužím. Každý z nás má svou vlastní techniku," podotýká.
Má někdy strach? „Pohybovat se bezpečně v takové výšce je otázkou zkušeností, ale člověk musí mít i štěstí. Je pravda, že když jsem začínal, propotil jsem troje trenky. Nebyl jsem na to tehdy psychicky ani fyzicky připravený," poznamenává.
Nejbezpečněji se cítí při provádění ořezů větví dubů. Naopak nejnáročnější práce je podle něj na košatých stromech s hladkou kůrou – třeba platanech.„Ideální nalezení je dub, protože málo padá, a větev se jen tak nezlomí. Buk sice na první pohled vypadá dobře, ale nikdy nevíte, co je v zemi. Například v parku v Lipníku chtělo město zachovat letitý buk, ale pak přišla vichřice a spadl. Bylo tehdy vidět,jak jsou kořeny poškozené," doplňuje. Při práci si podle svých slov musí dávat pozor, aby byla větev, přes niž přehodil lano, bezpečná. „Když se ořezávají rizikové větve, nebo jsem na stromě,který není zdravotně v pořádku, je to hodně náročné. Stejné je to i v případě, že vane silný vítr. Občas narazím i na hnízdo včel nebo sršňů. A protože není možné před nimi utéct, dostal jsem už několik žihadel," říká.
Jen výjimečně se stane nějaké neštěstí – s jedním jeho kolegou třeba před lety spadl strom a skončil v nemocnici. „Lézt po stromech je ale snem každého malého kluka. A nám stromolezcům se splnil," uzavírá.
