Ozelenit poušť? Pro někoho možná divoký a nesplnitelný sen, pro Hanyho El Kateba z Technické univerzity v Mnichově (TUM) už od devadesátých let náplň života. Tento lesnický inženýr dokazuje, že se zásadní změnou v krajině nemusí přijít jen muž, který by sázel stromy, ale i člověk, který má prostě jen vynikající nápad. Jeho dosavadní výsledky práce v Egyptě sice vzbuzují určité kontroverze, ale rozhodně je to lepší, než nic, popisuje projekt server DW.com.
Začněme od konce: co je na projektu v Egyptě špatně? Předně, sadí se tu nepůvodní importované tropické druhy dřevin. Nevzniká tu les v pravém slova smyslu, ale průmyslová dřevní plantáž. Dřevní biomasa je primárně určena jako palivové nebo stavební dříví. A aby toho nebylo málo, dochází tu k setrvalé kontaminaci půdy znečišťujícími látkami.
Ale teď ty dobré zprávy: Egypt je z 96 % rozlohy jedna velká poušť, a skutečná stromová vegetace tu tvoří jen asi 0,1 % pokryvnosti. Jakýkoliv les je tu tedy vítaný, raději než žádný. Dřevo tu primárně slouží jako palivo a stavivo. To je to, co si místní žádají, a to, co jim El Katebův projekt v hojné míře může poskytnout. Teprve až bude naplněna poptávka, je možné začít tvořit „hodnotné" lesy pro příští generace.
A jak je to s tím znečišťováním půdy? To už si zaslouží podrobnější rozbor situace. El Kateb se totiž rozhodl pro výsadbu rychle-rostoucích druhů dřevin, převážně eukalyptů a svetenií (mahagon), přímo do vyprahlého písčito-jílovitého substrátu. Aby tu mohla zelená vegetace přežít, potřebuje dostatek živin a vody. Ani jedno přitom není v Egyptě zrovna nadbytkovým zdrojem. Proto začal vysazené semenáčky zavlažovat kapkovači, které táhnou vodu z městské čističky odpadních vod.
Tato voda nemá pro Egypťany žádné další využití, a po svém přečištění je znovu vypouštěna do Nilu. El Kateb čerpá vodu částečně přečištěnou, a využívá jí jako levný a dostupný zdroj závlahy. Tento „zdroj" navíc obsahuje velké množství dusíku a fosforu (je to prostě voda z kanalizace), které ale ve vyprahlé pouštní půdě dodávají rostoucím stromům živiny, zrovna jako by činilo draze koupené hnojivo. El Kateb nepopírá, že by tato manipulace se závlahovou vodou byla „čistá" po všech stránkách. „Částečně přečištěná voda z ČOV rozhodně není vhodná pro zálivku hospodářských konzumních plodin, ale na stromy stačí. Voda neobsahuje těžké kovy, je to odpadní voda z města, nikoliv průmyslového provozu. A podstatné je, že stromová vegetace staví hráz desertifikaci rozsáhlých oblastí, a přináší zeleň do pouští."
Výhodou plánu na závlahu pouště odpadní vodou je, že ta v Egyptě prakticky nemá žádné využití. Jak počítá El Kateb, pokud by bylo 80 % této nevyužívané odpadní vody zapracováno do projektů zazeleňování pouště (tedy cca 7 miliard metrů krychlových vody), bylo by možné ozelenit až 650 000 hektarů pouště.
A jak si dnes projekt zelené pouště stojí? U půlmilionového města Ismailia, které funguje jako centrum pro závoz výsadbového materiálu a současně zdroj odpadní vody, dnes zásobuje šestatřicet lokalit se stromy „uprostřed" pouště, od Káhiry až po Suezský průplav. Ne vždy jsou tu vysazeny jen eukalypty, byť ty jdou do terénu v první řadě. Ve stínu jejich korun mohou časem vyrůst další, místní druhy dřevin.
Největší „les" pokrývá plochu 200 hektarů a spravuje ho 18 zaměstnanců. Jejich prací je zajistit, že se ke každému stromu dostane dvakrát za den pět litrů vody. Primárním účelem výsadby je zastavit desertifikaci, přeměnu krajiny v poušť, a také poskytnout místním dostatek kvalitního stavebního a palivového dříví. K tomu jsou eukalypty ideální. „Egypt může produkovat dřevní biomasu čtyřikrát rychleji, než Německo," říká El Kateb. „Po patnácti letech můžeme sklízet 350 kubíků z hektaru. To by v Evropě trvalo šedesát let."
