Lesnická katastrofa století. Tak hodnotí lesníci v Německu současnou devastaci lesů, spojenou se suchem a rozšířením škůdcům. Z Německa mizí nejen smrky, zasažené lýkožroutem smrkovým, ale i mnoho dalších druhů stromů. Les má přitom v německé historii takřka mýtickou pověst, figuruje v mnoha literárních dílech i dětských pohádkách. To, co se nyní s německými lesy děje, proto přitahuje pozornost médií i politiků možná ještě více než v Česku.
Podle poslední vládní zprávy je dnes v Německu zničeno přes 180 000 hektarů lesa, z toho velkou část představují smrčiny. Zkáze ale podléhají i borovice, buky, jasany a další stromy.
„Mnoho buků má suché a skřehlé koruny. Zespoda sice vypadají zelené, ale ze vzduchu je vidět znatelné poškození," řekl listu Tagesspiegel Olaf Schmidt, prezident Bavorského státního výzkumného střediska pro les a lesní hospodaření (LWF). Vědci a odborníci jsou podle něj ze stavu nejen bavorských, ale obecně německých lesů zděšeni. „Takřka každý den dostáváme zprávy o ztrátě vitality a poškození prakticky u všech druhů stromů," uvedl Schmidt.
Celý článek naleznete zde.
Komentáře
Toto umí prakticky všechny listnáče - snad každý viděl jírovce opadané v polovině léta z důvodu klíněnky, které v srpnu znovu vyrašily a v září kvetly.
Boreální jehličnany toto neumí. Jsou vývojově starší, jako méně "dokonalé" nahosemenné rostliny prohrály kdysi boj s krytosemennými mj. právě z důvodu podstatně hoší regenerační schopnosti. Přesto i mezi nimi existují rozdíly.
Tis dokáže vyhnat dokonce kořenové výmladky. Jedle, které koruna uschne jmelím, může obrůst znovu z kmene, pokud už tam měla předtím sekundární větve (nové, spodní větve z kmene vyžene snad polovina jedlí starších 40-50 let).
Smrk či borovice jsou tedy zcela na dně, pokud jde o jejich schopnost kompetice v podmínkách výrazného zhoršení klimatických podmínek, napadení škůdci apod. Pokud ztratí listy, končí.
Čím je to vykompenzováno? Tím, že jsou to polo-pionýrské dřeviny, schopné velmi rychle osídlit obrovské plochy, vytvořit tam stín a připravit půdu na následující, pro danou lokalitu už vhodnější a trvalejší porosty.
Saští lesníci toto nevěděli, pro ně byl smrk zázrak, který výborně roste na miliónech hektarů původních pastvin a úhorů. Považovali ho za dar z nebes a neuvědomovali si přirozené ekologické limity této dřeviny.
Podobně si to neuvědomuje např. ani parta mínusujích dinosaurů na tomto webu, které je ovšem (obrazně řečeno) určeno vymřít úplně stejně, jako těm dinosaurům, nebo smrku v Evropě mimo vyšší horské polohy (tedy těsně tam, kde už rostou pouze pionýři a polo-pionýři).
Problém, je, že lidem, kteří téměř nevystrčili paty z České kotliny, je zatěžko pochopit základní pravidla, která lze nalézt všude, kde ještě zůstalo aspoň jakž-takž přirozené rozvrstvení lesních vegetačních stupňů. Pochopili byste, že les v Evropě, s výjimkou Skandinávie a severu či východu vůbec, to jsou hlavně listnáče, výše s jedlí, pak pouze teňounká (do 200 výškových metrů široká!) slupička smrčin či lesů s příměsí smrku - a pak už jen holé subalpinské pláně.
Máte nulovou šanci to v delším časovém horizontu změnit.
Jen škoda, že nerozezná smrk od jedle, to by byl konečně aspoň k něčemu užitečný.