Skelná Huť - Vypadalo to jako na závodě formulí před startem, když závodníci „zahřívají” motory aut. I tady se bzučelo. Jen místo motorů aut zahřívali závodníci motory svých pil.
„Ennnenennenennenennen,” řvaly pily a na zkoušku s nimi závodníci zakmitali kolem kmenu, ležícího před nimi.
Právě začala poslední disciplína v soutěži o pohár Vojenských lesů a statků, soutěži v nejlepší práci s motorovou pilou. Vzhledem k účasti je to vlastně Mistrovství České republiky dřevorubců. Odehrává se na Skelné Huti, oáze uprostřed lesů v bývalém vojenském prostoru Ralsko.
Poslední soutěží je odvětvování. Za soutěžním areálem už jsou připraveny čtyři desítky kmenů a do každého z nich je zatlučeno 30 dřevěných tyčí. „Všechny stejně dlouhé a všechny ze stejného druhu dřeva. Všichni závodníci musí mít stejné podmínky,” upozorňuje diváky moderátor soutěže.
Dřevorubci musí „bodliny” oholit Tyčky v kmenech vypadají jako bodliny. A dřevorubci musí ty bodliny „oholit”. Musí vzít motorovou pilu a v co nejrychlejším čase všech třicet tyčí odříznout.
„To bych zvládnul taky,” musí napadnout asi každého. Jenže odvětvování je disciplína, která jen snadně vypadá. Uvidíte.
Motory pil už jsou zahřáté. Závodníci (startují vždy dva proti sobě -takže jde pokaždé o divácky zajímavý duel, něco jako paralelní slalom) je přiložili ke kmeni před startovní čáru. U každého závodníka jsou dva časoměřiči a vpředu stojí hlavní rozhodčí disciplíny. Levou rukou upažil a pak s ní mávnul dolů - start.
Tyče odpadávají jedna za druhou. I když už tyč odřízl, snaží se jeden ze závodníků ještě uhladit suk, který po tyči zůstal. To je první záludnost odvětvování. Nejde jen o to rychle sundat „větve”. „Musí se sundat tak, aby nedošlo k poškození kmene. Suk, který po větvi zůstane může být maximálně 5 milimetrů velký. Máme na to speciální měřítko, nastavené už na pětmilimetrů. Co tím neprojde, za to je dvacet trestných bodů,” vysvětlují rozhodčí.
Velké suky pak rozhodčí na kmeni označí nastříkáním zelené barvy. Některé kmeny se po soutěži hodně zelenají. Jinde rozhodčí barvu ani nepotřebovali. Tak se to povedlo například domácímu startujícímu - lesníkovi z Vojenských lesů a statků, divize Mimoň. Odvětvoval bezchybně. „Ale kolik udělal kroků?” zavolá někdo stojící mezi diváky. A rozhodčí musí vysvětlit další záludnost odvětvování. Závodník udělal čtyři kroky, za to také dostane trestné body. „Je to skoro jako v basketbalu. Závodník může udělat krok přenesením jedné nohy, už ale během toho jednoho kroku nesmí zvednout tu druhou nohu,” vysvětlují rozhodčí. Hlídejte si nohy, suky a ještě všechno dělejte, jak to jen nejrychleji jde. Odvětvování není lehká disciplína.
Fotbalisté mají dresy, plavci mají plavky, závodníci formule mají kombinézy a helmy. Jaké dresy mají dřevorubci? Mají svůj pracovní oděv. Na nohách jakési gumáky, všichni úplně stejné, na sobě tmavě zelené lacláče, někteří i tmavě zelenou bundu. Na hlavě helmu s ochranným štítem a záklopkou na uši, aby je bzučení jejich pil nepřipravilo o sluch.
Na Skelné Huti startovalo o víkendu devětatřicet nejlepších dřevorubců, někteří přijeli i ze Slovenska. Do odvětvování byli nasazováni podle průběžného pořadí. Ti nejlepší přišli až na konec. „Systém trestných bodů za velké suky a kroky je přísný. Klidně se může stát, že dosud pátý v pořadí nakonec vyhraje,” říká před soutěží moderátor.
A diváci sami vidí, že se mohou přihodit i jiné věci. Jednomu ze startujících se přetrhl řetěz pily ve chvíli, kdy to vypadalo, že ve svém duelu vyhraje. Navíc měl velmi dobré průběžné umístění. Řetěz pily na místě vyměnil a závod dokončil. „Ale je to v čase 74 vteřin, to je hodně,” oznámil moderátor.
