V novinách se objevily zprávy o tom, že armáda chce opustit vojenský újezd Brdy a že se po desetiletí oficiálně nepřístupné území otevře veřejnosti. Hlasitě volám: Nedělejte to! Neopakovatelné kouzlo Padrťských rybníků vezme za své. Jakmile se na jejich březích lidé svléknou, ryby si tam přestanou šeptat s vodníky a oněmí hrůzou. Břehy pokryjí pytle plné odpadků a plastové lahve vstoupí do krajiny a budou ji napříště zdobit vytrvaleji než kamenné řady z neolitu. Funění mimozemšťanů na bicyklech přehluší ptačí zpěv a záběry silných a chlupatých nohou budou samým nadšením z nově ovládnutého prostoru tak prudké, že dezén pneumatik rozryje i nejpevnější povrch cest. Celé rodiny s rozložitými otci a sulcovitými matkami v čele se po vzoru Žižkových bojovníků vydají na spanilé kořistné jízdy do panenských luhů. Budou dojatě recitovat verše „znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les” a v romantickém rauši zdevastují borůvčí i smrková houští dosud plná hub.

Jestliže se ve výcvikovém prostoru v přesně vymezených dnech tu a tam ozývalo túrování tanků a obrněných vozidel, ječení terénních motocyklů a čtyřkolek ovládne akustiku středních Čech trvale a vyjít v některé z přilehlých obcí na náves se stane životu nebezpečné. Obyvatelé se nakonec z bezradnosti pustí do sepisování petice adresované velvyslanectví Spojených států amerických a budou požadovat vybudování radaru, protože to bude jediná možnost, jak učinit území znovu jakž takž obyvatelným. Piloti dopravních letadel si začnou stěžovat na světelný smog, který ruší bezpečnost přistávacího manévru na ruzyňském letišti. Táhlá návrší Brd budou totiž co nevidět odlesněna a na rozlehlých golfových hřištích bude možné hrát za umělého osvětlení a za příplatek i v noci, protože jinak by se investice vracely pomalu. Krajina osvobozená za první republiky od lidí padne v plen developerské péči, z níž se už nevzpamatuje. Místo vyvýšených ploch určených dnes mobilním zařízením pro odpalování raket, vybudují noví majitelé budoucích rozlehlých haciend heliporty, protože na silnici od Příbrami na Prahu by se zbytečně zdržovali. Na střechy pankráckých mrakodrapů, kde budou jejich officy, se pak po ránu budou slétat jako včeličky na bonbón. Je ovšem na druhou stranu pravda, že podbrdští muži naleznou zaměstnání jako zahradníci a údržbáři v domácnostech holandských důchodců a že nezaměstnané Češky se v nových rezidenčních čtvrtích uplatní jako kuchařky, uklízečky a opatrovnice dětí a seniorů.

Když se podíváte, jak vypadají lesy v prostoru Libavá na severní Moravě nebo Březina u Vyškova, když si projdete Doupovské hory nebo když ještě stihnete navštívit okolí Slučího Tahu na Šumavě, určitě mi dáte za pravdu, že nejlepším ministrem životního prostředí je dnes v České republice ministr obrany. Na tuto nenahraditelnou funkci Armády České republiky mají její odpůrci sklon zapomínat. Naši vojáci sice málokdy ve velkém válčí, ale to vůbec neznamená, že by nechránili území svého státu.