Harrachov v sobotu zažil velkou slávu, po roce do města zavítal Krakonoš. V jeho roli se už desítky let představuje Michael Beneš.
HARRACHOV Alkoholu se téměř nedotkne, i když všude kolem teče proudem. Radost mu navodí úsměvy dětí, i když někdy musí držet nervy na uzdě, když začnou zkoušet pravost liščího ocasu na bedrech nebo ho tahají za bílé vousy. Stýská si jen nad mírnými zimami i mizející pospolitostí lidí v horách. A zatím marně shání nástupce. Bývalý ředitel střední lesnické školy Michael Beneš na sebe bere Krakonošovu masku už rovných třicet let a spolu s tisíci lidí v Harrachově slaví příchod jara. V sobotu se tradiční příjezd Krakonoše konal v Harrachově už po devětašedesáté.
* Jak jste se k roli Krakonoše dostal?
Začínal jsem tím, že jsem jezdil pojízdnou šatlavou, což byla skříňová vétřieska. Pět let jsem taky akci komentoval. Když odcházel můj předchůdce pan Janoušek, hledali, kdo by to mohl dělat a on se nikdo nepřihlásil. Starý Janoušek tehdy řekl, že jedině já, i když nemám to pravé kérkonošské vyjadřování. Tak to dělám třicet let.
* Změnila se za tu dobu akce?
Mažoretky i dechová hudba jdou jako před lety, já jedu v kočáře nebo saních jako před lety. Pro mě je to teď pohodlnější, protože vše zařídí město, dřív jsme si akci museli s kamarády připravit a vše odpracovat. Na druhou stranu mám pocit, že to dřív lidi dělali s větším zapálením a nadšením. Dnes si místní často spíš říkají, že bude Krakonoš a v Harrachově nastane blázinec. Už to myslím neprožívají tak, že je to naše domácí akce pro místní i cizí.
* Vás to pořád baví?
Heleďte, jsem trochu exhibicionista. Baví mě to mezi důchodci, těm tykám, protože jsem starší. Je mi už čtyři sta padesát pět let (směje se). Baví mě to i mezi dětmi, mezi lidi chodím i jindy než při průvodu. Ti ještě věří na Krakonoše. I když se někdy přiznám, že mám sto chutí zmizet dřív. Lidi mě nechtějí pustit, chtějí se fotografovat a děti jsou pak někdy až moc oprsklé. Chtějí mi utrhnout lišku, tahají za vousy nebo rukávy. A opilci pokřikují, Krakonoš, dej si s námi pivo.
* Při takové akci asi trpí játra ne?
Já jim na to odpovídám, že Krakonoš pije jen vodu. Pokaždé máme i přípitek pramenitou vodou z naší studánky. To pití alkoholu za mě vyřídí Krakonošova policie, každý rok jsou jak zákon káže. Já jsem ale abstinent. Ne že bych si nedal třeba malé pivo, ale nikdo mě nikdy nemohl vidět opilého. I když to o mě jednou novináři psali. Měl jsem velmi odpružený kočár, ten se houpal, a já jsem se natáhnul. Napsali o mě, že byl Krakonoš ožralý. Pak se mi v novinách omlouvali.
* Jak se dnes žije v Harrachově ve srovnání s dobou před třiceti lety? Harrachov se modernizoval, přibyly spousta apartmánových domů, ale kdysi slavné stavby jsou zase ruinami, třeba hotel Hubertus...
To je pravda. Zoufalý jsem i z těch ošklivých stánků. Hotel Hubertus je kapitola sama pro sebe, i na autobusovém nádraží jsou budovy, které bych osobně nejradši zboural. Je mi z toho smutno, když vidím tu zašlou slávu. Hlavně postrádám takovou tu soudržnost a pospolitost. Když třeba někomu přivezli uhlí, řekl jsem v lesnické škole klukům a pomohli. Teď se do apartmánů nastěhovala spousta lidí odjinud a vše je jiné. Je mi taky líto lidí, že jich velká část musí dojíždět za prací.
* Co byste Harrachovu jako Krakonoš přikouzlil?
Přál bych si větší klid a víc lesů, dělá se poměrně velká těžba.
* A co byste odkouzlil?
Snad ne odkouzlil. Ale přál bych si, aby si lidé víc uvědomovali, že jsou v národním parku, který patří všem a chovali se slušně. Sám jezdím na skútru, ale vadí mi, že se lidi na skútrech prohání všude možně. Ruší zvěř. Poslední dobou se tu taky strašně kradou auta a mizí na sever. To se mi krajně nelíbí a nedělá to Harrachovu dobrou reklamu.
* Je něco, co vás za poslední rok nejvíc potěšilo?
Že se povedlo znovu zvolit starostku paní Zbrojovou, protože to je strašně pracovitá ženská.
* Co říkáte na poslední zimy?
Je pravda, že i v Harrachově je pociťujeme. Já jsem letos jen dvakrát pořádně házel sníh. Dřív byla sezóna do poloviny dubna. Trochu se obávám, aby sem lidi nepřestali jezdit. Když je všude v kraji krásně, rostou jarní květy, není to už to pravé ořechové.
* Příští rok bude sedmdesáté výročí příjezdu Krakonoše. Jak to vidíte se svým „krakonošováním"? Hledáte si už nástupce?
Zatím ho nemám. Vnuk se mnou chodil v průvodu jako policajt, strašně se mu to líbilo, ale teď už je to Pražák. Musí to být člověk, co se neopije, umí mluvit a umí se chovat. Kdyby se někdo chtěl přihlásit, přivítám ho s otevřenou náručí.
