Národní plán obnovy, jemuž v pátek skončilo meziresortní připomínkové řízení, obsahuje programy ve výši 15 miliard, které by měly chránit pestrost přírody a klima, ve skutečnosti je ale ohrožují. Ministerstvo zemědělství nezohlednilo konkrétní výhrady Evropské komise, vědců, ekologických organizací ani návrhy Ministerstva životního prostředí.
Ministr zemědělství Miroslav Toman měl k dispozici posledních osm měsíců, aby zohlednil návrhy ekologické organizace Hnutí DUHA i požadavky Evropské komise týkající se toho, že evropské peníze zaměřené na obnovu po koronavirové epidemii mají zprostředkovat přechod společnosti k ekologičtějšímu fungování. Akademici, odborné i ekologické organizace v březnu urgovaly premiéra Babiše, aby se kvůli ignoraci těchto požadavků ze strany Ministerstva zemědělství začal zabývat věcí osobně.
Tyto požadavky vycházejí především ze Strategie pro biodiverzitu k roku 2030, v níž se Evropská unie zavazuje chránit 30 % svého území a výrazně rozšířit biokoridory pro divoká zvířata, rozšířit ochranu pralesů a zvýšit ochranu přírody ve stávajících chráněných oblastech. Tyto cíle nemůže Česká republika naplnit bez výrazně navýšeného financování ochrany přírody, které může jen obtížně přijít z jiných zdrojů, než právě z Evropskou unií financovaného Národního plánu obnovy.
Ministerstvo životního prostředí pro Národní plán obnovy navrhlo, aby se evropské miliardy investovaly do podpory využívání dešťových a šedých vod či do tvorby mokřadů a tůní. Protipovodňová ochrana by se dle rezortu životního prostředí zajistila především prostřednictvím suchých poldrů, zadržení vody v zemědělské krajině by také řešilo zaslepováním a úpravou stávajících meliorací, prostřednictvím protierozních opatření či výsadbou dřevin mimo les. Jen na obnovou přirozeně meandrujících koryt řek a přírodě blízká opatření v rybniční krajině navrhovalo MŽP vyčlenit více než miliardu korun. Nic z toho není v nyní dopracované podobě plánu obsaženo.
Přes výhrady Evropské komise i ekologických organizací ministerstvo zemědělství v Národním plánu obnovy nadále klade důraz pouze na protipovodňová opatření v obcích, které ale velikost povodní nijak nezmenší. Navržená opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích mají směřovat především na odbahňování rybníků, které ale nezajišťuje jejich větší schopnost čelit povodním. Navrhované dotace ve výši stovek milionů korun do závlah nelze dle vyjádření Evropské komise považovat za adaptační opatření. Ani hrazení bystřin v lesích navrhované Ministerstvem zemědělství není environmentálně příznivé opatření a nemělo by být z programu hrazeno. Stejně tak nelze plán na vyasfaltování původně polních prašných cest vykazovat jako opatření pro zvýšení adaptace krajiny na změnu klimatu.
K těmto požadavků se připojili signatáři výzvy premiéru Babišovi, kteří jej již 18. března 2021 žádali o zahrnutí přírodě blízkých opatření do Národního plánu obnovy: prof. RNDr. Pavel Kindlmann Dr.Sc z Mezivládní platformy OSN pro biodiverzitu a ekosystémové sluţby, prof. Ing. Josef Fanta, CSc., emeritní profesor lesnictví, prof. RNDr. František Krahulec, CSc. z Botanického ústavu Akademie věd ČR, prof. RNDr. Karel Prach, CSc. z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a prof. David Storch Ph.D z Centra pro teoretická studia.
Jan Skalík, vedoucí programu Krajina z Hnutí DUHA řekl:
„Hnutí DUHA se obrátilo na Ministerstvo zemědělství s žádostí, aby poskytlo záruky v nastavení programů, které zajistí, že investice z Národního plánu obnovy nebudou financovat projekty, které by mohly chráněnou přírodu ohrozit. Například v opatření zaměřeném na zlepšování stavu lesních ekosystémů je zapotřebí výrazně upřesnit podmínky čerpání. Dotační podpora by se měla zaměřit na podsadby a dosadby, na podporu ponechání souší v lese a s tím související posílení ukládání uhlíku v lesích.“
„Pravidla investic by měla stanovovat, že podpora výsadeb by měla být rozložená do delšího období, aby se zamezilo zakládání nestabilních stejnověkých porostů. Dle doporučení Evropského lesnického institutu pro Českou republiku nelze považovat urychlenou výsadbu lesů, jak ji Ministerstvo zemědělství navrhuje, za krok vedoucí k přizpůsobení naší krajiny nadcházející změně klimatu. Při postupu dle návrhu Ministerstva zemědělství naopak hrozí, že se budou české lesy nadále výrazně rozpadat.“
prof. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D. z Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity v Praze řekl:
„Bohužel se ukazuje, že adaptaci přírody a krajiny na klimatickou změnu si ministerstvo zemědělství představuje provádět zhruba 50-100 let starými postupy kdy se krajina přetvářela na výrobní prostředek.“
prof. RNDr, Jakub Hruška, CSc. z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR a České geologické služby řekl:
„Hrazení lesních bystřin, údržba meliorací a zkanalizovaných toků, asfaltování polních cest, odbahňování rybníků či zakládání nových smrkových monokultur naše krajina nepotřebuje. Naopak potřebuje uvolnit okovy, které ji staletí svírají. Bohužel pod taktovkou současné vlády další šanci na nutnou změnu přístupu právě promarňujeme.“
RNDr. Petr Petřík, Ph.D., z Platformy pro krajinu řekl:
„České republice chybí krajinná politika, která by řešila problémy krajiny jako celek, jak to požaduje Evropská úmluva o krajině, k jejímuž naplňování jsme se zavázali již v roce 2002. Výsledkem je tak resortismus a absence koordinace v péči o krajinu, jak dokládá NPO ČR.“
Kateřina Čiháková, členka výboru České společnosti pro ekologii a učitelka 9. třídy, řekla:
„Jako učitelku a lektorku vzdělávání učitelů mě fascinuje, že skutečný svět v ČR má blízko k rolové hře, po které ale nenásleduje reflexe. Opatření, která v zážitkovém programu navrhne žák 9. třídy, jako je úprava vodních toků v obci a opakované odbahňování rybníků, jsou totiž při argumentaci s ostatními žáky a učitelkou vyřazena a nahrazena právě revitalizací toku umožňující meandrování nebo zaplavení luk v nivě a výsadbou remízků na orné půdě. Tak to chodí v 9. třídě na stylizované mapě Říčanska. Jak to bude ve skutečné České republice?“
TZ Hnutí DUHA
